Vzhledem k tomu, že už jsem před nějakou dobou vzdal to, abych se snažil mít kompletní přehled o tom, co vyšlo nebo vyjde za komiksy v zahraničí, není ani tak moc divu, že jsem ani netušil, že něco jako "MY3" existuje. Překvapilo mě, že se BB/art rozhodl do svého portfolia zařadit tento komiks, ale došlo mi, že spojení Granta Morrisona a Franka Quitelyho může být dostatečně silné na to, aby se to vyplatilo. Nevím, jestli se to vyplatilo BB/artu, zda prodeje budou alespoň uspokojivé, ale je dobře, že se k nám dostal i tenhle komiks, který je mimo jakékoli superhrdinské série DC Comics. Z tohoto důvodu také třídílná minisérie vycházela u Vertiga.
Každá obálka třídílné minisérie byla stylizovaná jako hledání ztraceného mazlíčka (viz poslední obrázek). Takové ty klasické plakáty, že se ztratil rodinný miláček, jestli jste ho náhodou neviděli. Jedná se o krásně klamavé obálky, protože to, co v příběhu najdete, to už nejsou roztomilá zvířátka, to jsou pořádně masakrální bestie. "MY3" je velmi násilný komiks, kde to jsou právě tři upravená zvířátka, která jsou speciální jednotkou. Kosí kolem sebe všechno, co se před ně dostane, což je dáno nikoli jejich podstatou, ale tím, jak byla přetvořena. Všechna tři zvířata - pes, kočka, králík - jsou kyborgové. Jedná se o zvířata v robotickém skeletu, který jim přidává na velikosti, síle, bojovém arzenálu a na drsnosti.
Jenže tohle není komiks o tom, jak zvířátka vraždí. Tedy on je to komiks o tom, jak zvířátka vraždí, ale zároveň je to komiks o tom, proč to dělají. Lidé si je přetvořili k obrazu svému - hodně znetvořenému obrazu - aby za ně mazlíčci dělali špinavou práci. A zvířata tak činí, dokud nedojde k jejich útěku. To je potom teprve něco, co by se dalo nazvat opravdovým masakrem. Mezi lidskými zrůdami se sem tam najde jeden jediný člověk, který se na zvířata nedívá jako na nástroje, ale jako na stvoření, která vnímají, chápou, rozumí, žijí. A tenhle jeden člověk pak dokáže způsobit něco, co vojenští velitelé nečekají.
Ano, Grant Morrison napsal ultra akční komiks s důrazem na naše chování k jiným tvorům, kde ale není příběh až tak rozhodující, protože ani není zásadně převratný. Je poměrně přímočarý a v podstatě by se dal shrnout do toho, že lidé, co mají moc, jsou lidé zlí, a jsou schopni ubližovat každému, kdo je slabší. Oni se ale najdou ti hodní, kteří jsou vládu zlých alespoň naruší. Co je ale mnohem zásadnější, to je kresba, kterou má na svědomí Frank Quitely a s kterou mu Grant pomáhal především z hlediska inovace a rozvržení. To, co zde Frank Quitely představuje, je neskutečné a vy jen budete zírat, jaké jsou vlastně možnosti akčního komiksu, jak je možné jednotlivé panely zachytit.
V první řadě jsou to i skvěle vybrané úhly, které vás chytnou hned na prvních stránkách, ale pak přijde dvojstránka 12-13 a vy jen zíráte na to, jaký to je masakr. Tohle je 3D ve 2D prostoru a je to neskutečně efektní. Jenže to je jen rozjezd. Následují stránky 30-35, kde Morrison ukazuje, jak umí mlčet a jak je to ku prospěchu věci. Pořád ale jen začátek. Druhý sešit je teprve pastvou pro oči, sešit, kde se zvířata brání útokem. Dvojstránka 50-51 obsahuje vložené malé panely, které neskutečně urychlují akci a činí z ní něco abnormálně dynamického a zároveň krutého. Výborné použití úhlů pro sekvenci na straně 54-55 pak ukazuje Quitelyho parádní hru s prostorem, kterou dovedl k dokonalosti na straně 99. Tohle všechno jsou jen příklady toho, jak různorodé a inovativní rozvržení a zachycení jednotlivých panelů můžete v knize najít.
Grant Morrison a Frank Quiely vytvořili něco, co je naprosto jedinečné svou formou a v tomhle směru je nutné se na komiks primárně dívat. Příběh je dobře zvolený, protože je zde ukázáno, jaké jsou možnosti kresby a vlastně možnosti komiksu jako takového. Přesto se jedná o příběh spíše jednoduchý, který vás dokáže vtáhnout hlavně emocemi, jež vzbuzuje. Zvířata jsou zde zachycena tak, aby vzbuzovala soucit, což je naprosto přirozené vzhledem k tomu, jak je s nimi zacházeno. Komiks je tak rozhodně něčím, co stojí za přečtení, ale hlavně za prohlížení, a to dlouhé a detailní. Ty malé panely jsou prostě skvělé a jejich velikost porozumění vůbec nebrání.
Tak se mi konečně dostal do ruky i tenhle komiks a musím říct, že prohlášení na obálce: "Tohle je ten nejsrozumitelnější z Morrisonových příběhů..." sedí jak prdel na hrnec. Zatímco v superhrdinských komiksech se v Morrisonovi ztrácím na každém rohu, MY3 je krásně přímé, jednoduché a pěkně zakončené.
OdpovědětVymazatCo se toho stylu kreslení týče, jsem ten typ, co hodně čte a kresbu často zapomene prohlížet. Tady se jí musí věnovat zvýšená pozornost, protože jde prakticky o poloněmý komiks. A musím říct, že je to teda jízda a veškerá ta rádoby zrychlená pidiokýnka tomu dodávala úplně jiný vzrůšo.
Moc líbilo.