Liniers je na českém trhu s další várkou "Macanuda" a rozhodně je pořád o co stát. Jestli jste si k tomuhle tvůrci někdy našli cestu, tak dobře víte, co od něj máte čekat. Přesně to od něj totiž dostanete. A ještě možná něco navíc. Liniers je člověk s neskutečnou fantazií, a to jak po stránce příběhové, tak po stránce kresebné. Jenže on jde ještě dál a to, co jej tvoří tolik jedinečným, je skutečnost, že dokáže imaginativně pracovat s jednotlivými panely a s jednotlivými stripy. Najdete zde jen málo stripů, které vám budou připadat stejné, a to i v případě, že se bude jednat o stripy, které jsou spojené tematicky.
Forma tedy u Linierse patří k velmi významným prvkům, vlastně k jedněm ze základních, protože bez formy by některé stripy vůbec nefungovaly. Forma je například zásadní pro stripy se žirafami, velmi často i se skřítky, s Picassem nebo Olgou, ale promítá se i do dalších. To, jak se panely různě kroutí, jak se drobí, jak se formují samy pro sebe, ale tím cosi vyjadřují, cosi, co je ke stripu ještě navíc a co jen prohlubuje dojem z toho, co nám chce Liniers sdělit, ať už je to vtip, myšlenka, anebo pěkně depresivní, či naopak roztomilý nápad. Díky rozložení panelů, absenci okrajů anebo podivným tvarům zjistíte, že komiks je přece jen něco víc, než jen obrázky a text. Je krása vidět, když tohle autor pochopí, ale ještě větší je krása, když si s tímhle dokáže pohrát.
Co dělá "Macanudo" "Macanudem", to jsou i postavy. Vrací se jich zde opravdu hodně a místy už máte pocit, že zde nejsou úplně nové, že už se Liniers obrací jen k těm, které dříve použil. Rozhodně to není negativum a není to ani úplně pravda, protože sem tam se najde strip, který nezapadá do žádné z jeho sérií, snad jen série o lidech. Prosté zachycení něčeho, co se někomu děje a je jedno, jak se ten někdo jmenuje. Návraty postav jsou však krásnými setkáními, u šestého dílu možná ještě krásnějšími. Už se s těmi postavami znáte, už tak trochu víte, co od nich máte čekat, a tak jen mile zapadnete do jejich roztodivného světa a necháváte se unášet jejich strastmi, starostmi, přáními a krásnými momenty.
"Macanudo 6" nepřekvapí. Není to kniha, která oproti ostatní v něčem vyniká. Její krása je v tom, že vyšla po nějaké době, i když nijak dlouho od vydání pátého dílu. Ta pauza ale stačila, abyste se na všechny ty postavy a postavičky začala znovu těšit a byly rádi za každé setkání s nimi. "Macanudo" je tak jedním z těch komiksů, na které se vyplatí počkat, až vyjde, a pak možná ještě počkat, než si ho přečtete, protože právě i odstup, mezera mezi jednotlivými čteními, vám může ten zážitek zpříjemnit. Liniers dál zůstává skvělým, inovativním, hravým, imaginativním a krásně depresivně laskavým.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"
Macanudo 1"
"
Macanudo 2"
"
Macanudo 3"
"
Macanudo 4"
Žádné komentáře:
Okomentovat