Kresba: Zep
"Titeuf" pro mě byl velkou neznámou, ale když jsem se o něm poprvé dověděl v knize "
1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete", zaujal mě. Neměl jsem jasno v tom, jak je komiks psán, ale určitou představu si člověk udělá. S kresbou, která se už tak výborně prezentuje na obálce, jsem si nějak nedokázal představit, že by Titeuf mohl řešit i nějaká vážnější, dospělejší témata. O to více jsem byl ale zvědavý, jak se to Zepovi povedlo. Ono ale stačí se na obálku podívat trochu podrobněji, přesněji na její pozadí, a hned vás napadne, že to opravdu bude trochu dospělejší.
V první řadě vás může zaujmout skutečnost, že ty karikatury nejsou vždy tak roztomilé, jako je tomu v případě Titeufa, který na první pohled roztomilý je. Titeuf je ale něco jako Bart Simpson. Takový malý hajzlík, který si užívá rošťárny a je rád, když může někoho vytočit. Sem tam se mu to povede, sem tam na to doplatí. Kromě toho na obálce v pozadí zaujme usoplený kluk anebo třeba jednoduchá kresbička nahé ženy v rukou Titeufovy spolužačky. Tohle není něco, co si spojujete s dětským komiksem. A tak "Titeuf" skutečně není dětským komiksem, ale jedná se o komiks spíše pro dospělé, kteří ocení, jak je Titeuf rošťácký, jak je cynický a jak je zábavný. Pravda, oni tohle do určité míry ocení i děti, ale pravda, ne každý rodič musí být spokojen s tím, co se zde prezentuje.
Zep není autor, který by byl nutně rebelský a nezachází nikdy za určitou nepřímo stanovenou hranici. Pořád je velmi snesitelný a pořád je do jisté míry korektní. Ukazuje nám svět z pohledu dítěte, které je grázlem ve svém kolektivu, ale je to grázl, kterého se můžete snadno naučit milovat, protože je neoblomný v tom, jak vymýšlí svoje lumpárny, a to i přesto, že na ně doplatí. Ale není to jen v tom. On je v některých případech jen tichým pozorovatelem. Ukazuje nám, jak svět kolem něj vypadá, jací jsou lidé a jak se chovají. Zep na nich nenechává nit suchou a je to dobře, protože pořádné rýpnutí rozhodně nevadí. Navíc některé lidské vlastnosti si to zaslouží.
Zep vytváří zajímavé postavy, ať už vizuálně nebo svými vlastnostmi. Nejlepší zůstává Titeuf, který je krásným kontrastem podoby a toho, jak se dané dítko chová. Tohle je něco, co Zepovi funguje a co vás v komiksu vhodně naladí. Pak už to je samozřejmě smysl pro humor a pro vygradování vtipu, stejně jako kresba, která dělá tenhle komiks natolik dobrým. Zep používá karikaturu, čímž celý vtip umocňuje, ale jsou to i barvy, které mu výrazně dopomáhají dokreslit to, co chce sdělit. Titeuf nakopnutý do rozkroku je stejně bolestný jako směšný. Navíc Zep vhodně používá pozadí a jeho absenci proto, aby zdůraznil vtip, který se snaží sdělit.
"Titeuf" rozhodně patří k tomu lepšímu humornému, co se k nám z Evropské ho komiksu dostalo. Na druhou stranu, je pravda, že toho tady tolik zase není a většina těch věcí je výborná. Je škoda, že se komiks nejspíš moc neprodával, protože Mladá fronta přišla pouze se dvěma díly (druhý díl se jmenuje "
Titeuf to vidí jinak"), které se dostaly do knihkupectví, a k tomu ještě jedna
sexuální příručka. Ta by možná stálo za to, protože nechat Titeufa mluvit o sexu, to samo o sobě může být zajímavé. V tomto případě se ale nejedná o komiks. Doufám, že se Titeuf na náš trh ještě vrátí a že lidé si k němu cestu najdou, protože tohle je výborný spratek. A hlavně je zábavný.
Žádné komentáře:
Okomentovat