Číst "Macanudo", to je jako pohlazení. Když se cítíte špatně, je vám pod psa a otevřete si některou z knih od Linierse, a je v podstatě jedno, která to bude, jeho stripy vám dokážou zvednout náladu. Ne proto, že jsou vtipné, protože někdy nejsou - "Macanudo" není primárně o humoru, i když zde nechybí - ale jednoduše proto, že před sebou budete mít něco krásného, umělecky zajímavého, něco, co se vás dotkne tam někde hluboko ve vás, a vy si řeknete, že ten dnešní den možná za moc nestál, ale to neznamená, že se zítra neprobudíte a den nebude mnohem lepší. Anebo se za hodinu stane něco pěkného a vy zase budete šťastní a budete se usmívat. Tohle není zrovna málo a "Macanudo" to skutečně dokáže.
 |
| Ukázka v původní španělštině, abyste mohli vidět, jak dobrou práci Meander odvádí s letteringem |
Nakladatelství Meander se docela rozjelo a v roce 2014 vydalo rovnou čtyři knihy Liniersových stripů. Takže ve chvíli, kdy čtete tuto recenzi, je již na trhu také osmá kniha, na kterou vám brzy přinesu recenzi. Musím ale přiznat, že je zrovna o tomhle komiksu celkem komplikované něco psát, protože on je prostě tak dobrý a krásný, tak se vás dotkne jako málo věcí. A navíc je to pořád strip. Pravda, "Calvin a Hobbes" se vás mohou dotknou podobně. Ale tam, kde Bill Watterson zůstává věrný jedné kresbě a především černobílé, tam je Liniers neskutečně barevný. I on má svou formu, svůj rozpoznatelný styl, ale přece jen si s ní dovolí víc a sem tam experimentuje i se svou klasickou kresbou a překvapí vás. I v téhle knize uvidíte, jak si dokáže pohrávat s různými styly.
Do knihy vás tentokrát uvede nikoli textová předmluva, ale jeden strip, který nekreslil Liniers, ale Lewis Trondheim. Jak už to tak bývá, je klasicky vtipný a skvěle se napojil na Liniersovu poetiku. Vy už pak můžete rovnou padnout do světa argentinského tvůrce, který se vás snaží dostat tím, jak je jiný, ale i tím, že sem tam jako kdyby nevěděl, co by měl psát. Tohle je vidět například na jeho konceptuálech. Vymykají se ostatním stripům, ale i když by se mohlo říct, že to je opravdu jen něco, čím chtěl vyplnit sérii, ve skutečnosti jsou to imaginativní kousky, které mohou přitáhnout zase trochu jiné čtenáře. "Macanudo" je neskutečnou směsicí všeho možného a právě tahle jeho různorodost z něj dělá něco naprosto unikátního.
Přesto se nemusíte bát, stále se vracejí postavy, které máte rádi. Vidět je to třeba i na obálce, která je krásnou fotografickou kompozicí s panem Olivou, a to jak na přední obálce, tak i na zadní obálce, která je nádherně hororová. Liniers jednoduše dál dokazuje, že je autorem, který se snaží rozdávat nejen radost, ale i pochopení, naději, lásku, přátelství, a možná i trochu bezmoci, hlouposti, snílkovství a dalších pocitů, které ve vás vzplanou. Celá kniha pak funguje jako krásně emotivní kousek, který ve vás rozlije příjemné teplo a vy si opravdu můžete připadat šťastní a v klidu. Je to jako pohlazení po duši, které vás ještě nějakou dobu bude těšit a hřát.
Žádné komentáře:
Okomentovat