Ty první dojmy z knihy byly trochu nejisté. Nerad se pouštím do něčeho, u čeho bych mohl mít problém s korektností a zrovna komiks o Romech nebo cikánech, jak chcete, mi nepřipadal jako něco, co by tuhle mojí touhu moc se nezaplétat do něčeho kontroverznějšího mohl zaručit. Nebaví mě politická korektnost. Vadí mi, když se lidé kamenují za to, že se řekne cikán a neřekne se Rom, že se řekne černoch a ne Afro-Američan. Je to vlastně jedno. Takže pokud píšu cikán, nemíním tím nic zlého, něco zlého z toho akorát dělá společnost a některé její hloupé normy. Ani já se nebudu zlobit na romské spoluobčany, pokud mi budou říkat gadžo. Vždyť v jejich jazyce jím jsem.
Takže to jen tak obecný úvod, protože jsem se komiksu trochu obával. Bál jsem se toho, že Alain Keler je klasický milec menšin a bude tvrdit, jak je jim chudákům ubližováno. A kdybych mu tohle vytkl, budu za rasistu. Jenže Alain Keler takový není. On vidí problémy, které cikáni mají. Vidí to, že nejsou součástí společnosti, že se k nim společnost chová špatně, ale on vidí i to, že i na straně cikánů jsou problémy, které nemizí, které v komunitě nejsou řešeny, ale prostě jsou jen přecházeny. Ono se to nějak vyřeší, ono se něco stane, hlavně že budeme nějak dál žít. Ano, Alain vidí, že cikáni nemají práci, ale stejně tak vidí, že jim práce není nabízena a oni ji nevyhledávají. Vidí také to, že i v komunitách jsou lidí, kteří žijí z ostatních. Na vše je poukazováno, a to v rámci různých příkladů.
 |
| Jednoduché a geniální propojení komiksu a fotografie |
Z Alaina je jasně cítit, že upřednostňuje Romům, což je logicky dáno tím, že je navštěvuje velmi dlouho a vrací se na místa, která mu přirostla k srdci. Alain je jen tak mimochodem fotograf, který se zaměřuje na fotografování cikánů v různých místech Evropy. I když je Francouz, jezdí po Evropě ve Felicii combi a čtenářům prezentuje fotky, které jsou skutečně ukázkou toho, že člověk je schopen žít v různých podmínkách a smířit se s tím. Hlavně že dostane možnost žít. Jenže ona i někdy ta možnost je velmi eliminována. V romské otázce je strašně moc problémů, které se neřeší. Jsou na straně vlád, jsou na straně cikánů samotných, jsou na straně společnosti. Jsou to neskutečné třecí plochy, které brání tomu, aby se něco změnilo. A tak se snaha lidí, které Alain popisuje, stává sisyfovskou prací, která má jen malé výsledky. Snaha však je.
Autorem komiksu je v první řadě sám Alain Keler, který poskytl své fotografie a své příběhy, ale klasického komiksového zpracování se opět ujal specialista na spojení komiksu a fotografie
Emmanuel Guibert. Bohužel se neubráníte pocitu, že čtete druhého "Fotografa". Formálně je komiks v podstatě stejný, jen je vyprávěn jiný, neméně zajímavý příběh. Jenže opravdu máte pocit, že tady už nic nového není, i když kompozice, kdy na scénu se díváte nejprve pohledem fotografa a následně z trochu jiného úhlu kresbou, jsou pořád silné. K tomuhle dokumentárně biografickému komiksu se ten styl hodí výborně, ale ve srovnání s "Fotografem" už to prostě není tak ohromující. Je to ale pořád formálně výborné.
Alain a Emmanuel se rozhodli prezentovat poměrně kontroverzní problematiku. Dokonce jsou zde i scény z České republiky a Slovenska, a tak je nám problematika poměrně blízká. Jsem si jistý, že mnoho lidí, pokud se k nim komiks dostane, si tohle přečtou, a budou pořád na cikány nadávat, a jejich argumenty budou, že to jsou vyžírkové. Ono je hezké nadávat, ale když se nic neudělá, nic se nezmění. Alain popisuje některé lidi, kteří se o změnu snaží. To, jak jich je málo, jen ukazuje na to, že změny budou pomalé a spíše bude trvat problematický stav. A tak všichni mohou dál nadávat... Kniha však dokáže popisovat problém z více úhlů pohledu a to je dobře. V tomhle je rozhodně její přínos.
P.S.: Zrovna v týdnu, kdy jsem recenzi na komiks publikoval, dostalo nakladatelství Meander dopis přímo od představitele Kesaj Čhave, romského kulturního uskupení, o kterém Guibert a Keler v komiksu také vyprávějí. Zde je dopis citován:
Pred pár dňami sme spolu obedovali s Emmanuelom Guibertom a Alainom Kelerom, a vraveli mi že komix „Les Nouvelles d´Alain“ má byť publikovaný vo Vašom vydavateľste, aby som si to overil na internete…
Tak som aj spravil, a s veľkou radosťou konštatujem že vo Vašej ponuke už figurujú aj „Zprávy od Alaina“!
Pre nás je to mimoriadna, srdcová záležitosť, keďže autori nám vo svojom diele dávajú priestor a venujú jednu kapitolu, ale aj mimo týchto súvislostí Vám chcem, pani Pecháčková, zablahoželať k vydaniu tejto publikácie a poďakovať za sprístupnenie Alainových zpráv českým aj slovenským čitateľom.
Téma Alainových zpráv nie je všedná, na jej publikáciu treba odhodlanie aj odvahu, a za to Vám patrí náš obdiv a uznanie.
Prajem Vám, pani Pecháčkova, veľa úspechov a vydavateľského zdaru, Zprávam od Alaina rýchly odbyt, a dúfam že sa mi podarí ešte nájsť zopár publikácií pri mojej najbližšej ceste do Čiech…
Nelze než dodat, že je dobře, že i u nás vycházejí díla, u kterých vůbec není jisté, že budou komerčním úspěchem, na druhou stranu cílí na různé skupiny obyvatel, a to je strašně dobře. Stačí jim jen dát šanci.
Žádné komentáře:
Okomentovat