Nevím, jak se mi to povedlo, ale právě páté "Macanudo" bylo poslední, které mi z doposud osmi vydaných chybělo mezi recenzemi. Svou chybu napravuji a k tomuto sešitu se vracím poté, co můžete na Comics Blogu najít recenze na všechny ostatní díly (viz dole). Oproti poslednímu,
osmému dílu, který jsem tu recenzoval, je vidět, že jsem dal přece jen trochu nižší hodnocení, a myslím, že je na místě. Pátá kniha rozhodně nepatří ke špatnému čtení, to v případě "Macanuda" ani není možné, ale když ho srovnáte právě s těmi posledními, co vyšly, je vidět, že jsou zde slabší místa, že některé stripy nejsou tak silné a že celkově je obsah trochu méně nápaditý. Ale jak říkám, není to žádný propadák. Pořád je to výborné čtení.
Co u páté knihy zaujme na první pohled, to je obálka. Tu si určitě jen neprohlížejte, ale přečtěte si ji, protože Liniers na ní ukazuje, že svým čtenářům chce poskytnout trochu více. A tak přední i zadní strana obálky jsou vlastně jedním komiksem, v kterém se představuje sám autor, jenž nechce nic jiného, než dokončit pátý díl "Macanuda" a předat vám ho. Tady je strašně moc vidět, že Liniers netvoří jen pro sebe, i když to dělá samozřejmě každý autor, ale obrací se na čtenáře, chce s nimi komunikovat, což je zase něco navíc, co ke svým komiksům přidává. Nechybí pak kouzlo toho, co čtete, protože jeho komiksy jsou pořád poetické, krásné, nostalgické a jednoduše jedinečné.
Na této knize je trochu vidět, že se tolik nezabýval svými jednotlivými sériemi, neposouval je dále, nerozšiřoval jejich řady, ale držel se spíše osvědčených postav, s kterými se pustil do prozkoumávání svého macanudovského světa. Začínají zde sice třeba konceptuály, ale v některých případech jsem měl pocit, že se Liniersovi nedostávalo nápadů a skutečně vzal za vděk tím prvním, který k němu přišel. Některé stripy se pak jeví jako prázdné, případně se opakující, anebo vám prostě nic neřeknou. Tohle se vám sice může stát u každé knihy, i když to bude spíše tím, že vám Liniersova tvorba prostě celkově nesedla, ale já jsem tenhle pocit měl u pátého dílu více než u jiných před ním nebo po něm.
Ono je na "Macanudu" obecně těžké hledat něco negativního, protože když tyhle stripy čtete, ani nemáte chuť tam něco špatného vidět. Tohle je kouzlo "Macanuda" a toho, co představuje. Jsou to jednoduše krásné stripy, a pokud byste měli chtít nějaký dárek pod stromeček nebo třeba k narozeninám, když nám ty Vánoce minuly, zkuste "Macanudo". I když vám komiks obecně nic neříká, tahle stripová série vás může přesto zaujmout, protože se obrací na lidské emoce, na to, co je uvnitř nás, ale dělá to s láskou a možná jen sem tam s takovým jemným štípnutím, s nímž si uvědomíme, že všechno prostě není tak hezké, jak bychom si přáli, ale ono to vůbec nevadí, protože to špatné k tomu hezkému nevyhnutelně patří. A tak to má být.
Žádné komentáře:
Okomentovat