Kresba: Gokurakuin Sakurako
Když jsem se na tuhle mangu dostal, byl jsem docela zvědavý, co mi přinese. Nic jsem o ní pořádně nevěděl, což je v mém případě skoro nutnost, protože o to víc si pak čtení užívám. Tedy v případě, pokud se jedná o něco, co je zajímavé a z čeho se nakonec vyklube skutečně něco, co stojí za to číst. Jestli stojí za to číst mangu "Kategorie: Stvůry", to si až tak úplně jistý nejsem a myslím, že většina čtenářů, kteří se do ní pustí, bude zklamaných. Není to ani tím, že by zde nebyly dobré a zajímavé prvky, ale je to jednoduše tím, že forma se tady nesetkala s až tak velkým úspěchem.
Příběh se točí kolem malé skupiny Nanamiho paranormální vyšetřovací agentury (Nanami Paranormal Investigation agency). Jedná se o skupinku, která je koncentrována kolem toho pohledného bělovlasého mladíka na obálce. Tím je Asagi Nanami, který kolem sebe má ještě tři další... existence. Nejsou to totiž úplně normální lidé, tedy až na Naokiho. Ten je člověkem. Tokiko je malá, pořádně hustá holka, jež má jednu superschopnost, díky které je skutečně roztomilá. A pak je taky schopná se proměnit v králíčka. No a nakonec nechybí Mahime Yoshino alias Yahiro, což je jedna a tatáž osoba, jen má dvě různá alter ega.
Tenhle tým celkem zajímavých charakterů není na světě proto, aby vytvořil panoptikum podivínů, i když i to se jim daří, ale jsou tu proto, aby svět zbavili stvůr, původně "freaks". Stvůra je entita, která je schopná se živit na emocích a tužbách lidí a tím zabíjet, znásilňovat a podobně. Nejedná se tak o normálního vraha, ale něco nadpřirozeného, co je potřeba odstranit specifickými způsoby. Právě proto tu je Asagi a jeho společníci, kteří tohle zvládnou. Díky svým schopnostem najdou stvůru a většinou se jí zbaví, aby už nikdy nic neprovedla. To, jak se jí zbaví, je celkem vtipné. Jenže...
Jak jsem říkal, v tomhle případě je velkým problémem forma. "Kategorie: Stvůry" je komiks koncipovaný tak, že každá kapitola, respektive každý akt (v první knize jsou celkem čtyři), je vlastně uzavřenou povídkou. To znamená, že se děj musí v každém příběhu za každou cenu skončit. Většina příběhů je pak vedena tak, že startuje celkem zdlouhavé uvedení do děje, a pak jen rychlá smršť, kdy je všechno vyřešeno někdy tak, že máte celkem problém pochopit, co se vlastně stalo a jak. Do toho je zde ještě snaha bavit, případně trochu povzbudit choutky mužských čtenářů. Díky tomu, že je potřeba nasoukat jednotlivé příběhy do malého počtu stránek, na což autorka nejspíš není připravená, dochází k tomu, že příběh uteče dřív, než by se něco opravdu stalo a vy nemáte ani čas se s postavami sžít.
Gokurakuin Sakurako je pseudonym autorky, která se jmenuje Ashika Sakura. Sakurako vytvořila svět, který by měl celkem ambice k tomu, aby zaujal, ale v krátkých povídkách není schopna rozvíjet mytologii, stejně jako není schopna rozvinout ani jednotlivé příběhy. Ty jsou spíš jen trailery, které řeknou až moc. Děj je jak z rychlíku a někdy jsem měl problém si vlastně ujasnit, na koho se dívám. Sakurako je málo popisná, na což nejsem u mangy zvyklý. Navíc tady by byl popis celkem k užitku, protože jinak ten svět postrádá smysl a člověk není schopný se do něj pořádně dostat a užít si ho. Nevím, jak je na tom druhý díl, ale po tomhle prvním se ho docela bojím.
Žádné komentáře:
Okomentovat