#858: RETRO: Trať se ztrácí ve tmě - 90 %

Trať se ztrácí ve tmě

První vydání vydalo nakladatelství Zlatý Kůň v roce 1980. Vydání má 24 stran.

Scénář: Kája Saudek podle námětu Vladimíra Kafky

Kresba: Kája Saudek

Vracím se s další RETRO recenzí, kterou opět věnuji Kájovi Saudkovi a jeho tvorbě. Budu pokračovat v tom, jak publikoval pod hlavičkou České speleologické společnosti. Příběh "Trať se ztrácí ve tmě" vyšel jako třetí zvláštní příloha "Zpravodaje České speleologické společnosti", a to v roce 1980. V prvních příbězích, které pro Českou speleologickou společnost Kája kreslil, zvolil zajímavý způsob tvorby komiksů. Nešlo totiž o to, že by vytvářel komiksy naprosto nové, ale ve skutečnosti přetvářel komiksy, které nakreslil dříve, aktualizoval je a především je pak dotvářel tak, aby to sedělo na jeskynní tematiku.

Příběh "Trať se ztrácí ve tmě" je tedy ve skutečnosti předělávkou komiksu "Tieň na hranici času". Jedná se ale o skutečně komiks nový, protože Kája nepřekresloval pouze panely, ale i příběh, který nakonec z původních 33 stran slovenského komiksu, vydal na celkem 24 stran, což bylo dáno i tím, jak rozsáhlé příběhy se do "Zpravodaje" vešly. Na 24 stránkách ale Kája opět dokázal rozpoutat příběh, který je zábavný, je pořádně rozsáhlý a setkává se v něm tolik prvků, až je to skoro neuvěřitelné. Další ukázka toho, že když už něco tvořil, tak chtěl, aby se divák bavil a aby se toho dělo hodně, ať už by to bylo jak chtělo bláznivé.

Hned úvodní stránka komiksu vás dostane tím, že se skutečně jedná o titulku, kde se nic neděje, ale je to titulní stránka krásně rozpracovaná. Podle některých zdrojů to byl Jan Saudek, který ji navrhoval. Stojí na ni dva bratři, kteří jsou hlavními postavami tohoto komiksu, i když na následujících stránkách je poznáváme ještě jako malé chlapce, kterým hrozí, že jejich životy budou rychle ukončeny. Otec pracuje na železnici a děti si hrají zrovna na kolejích. Ono na nich normálně nic nejezdí, je to trasa mrtvá, ale po dráze se řítí vlak, který by tam vůbec neměl co dělat. A právě on míří i na slepé koleje, kde si chlapci hrají.

Všechno dobře dopadne a my sledujeme, jak chlapci rostou a jak se pomalu seznamují s tajemstvím, které se skrývá tam, kam měl tajemný vlak namířeno. I když se příběh nejprve jeví tajemně, dramaticky až téměř hororově, stává se z toho chlapácké počtení, které má klasickou sexy hrdinku a záporáka, o kterém nevíte, co si myslet. Jako kdyby vylezl rovnou z komiksu o "Flashi Gordonovi". Navíc má k dispozici robota, který zase vypadá trochu jako plecháč ze země Oz. Jsou tady prvky, které se jakoby na první pohled vylučují, ale Kája Saudek je střídá v takovém staccatu, že mu to stejně spolknete se vším všudy.

Nacističtí vojáci, sci-fi stroje, mechanické vymoženosti, cirkusové kostýmy, dva namakaní mladíci, kteří nikoli překvapivě připomínají starší Saudkova díla, nemluvě o podobě s ním samotným a s jeho bratrem. Je zde i jeskyně, kde se skrývá strašlivé tajemství. Robotika se zde spojuje s téměř až steampunkovými prvky, a to všechno kvůli jednomu malému kanystru, o který vlastně celou dobu jde. Tohle je tak šílený guláš, který navíc obsahuje mnoho hlášek a narážek, že by to zákonitě nemělo fungovat. Jenže pod zkušenou taktovkou Káji Saudka má ten příběh smysl, má tempo, je rychlý, dravý a je zábavný.

Co musím rozhodně zdůraznit, to je Kájova neskutečná práce s panely. On je skvělý jak v případě, kdy kreslí jeden velký panel (viz první strana komiksu), tak i v případě, kdy si rozdělí stranu na panely velmi malé. Na jedné straně dokonce zvládne i více jak 20 panelů, což je skoro neskutečné, hlavně proto, že je stránka nadále přehledná. Tím dokázal skvěle gradovat akci. Ale není to jen počet panelů, jsou to i jejich rozvržení a jejich tvar. V tomhle je naprosto neskutečná strana 16, která je vertikálně rozdělena na tři části, kdy prostřední má tvar klínu. Bratři jsou pronásledováni dvěma různými postavami a právě toto rozdělení neskutečně inovativně graduje napětí z celé scény. Podobné prvky, které umocňují vyznění stran, je možné v komiksu najít více - například druhá strana s vlakem, kde je skvěle využit ohyb železnice, anebo třetí strana s přesahem rypadla, které tak vyznívá ještě děsivěji.

Nejsem znalec Káji Saudka a s jeho dílem se teprve seznamuji, ale na každém komiksu je strašně moc vidět, jak skvělý autor to byl a jak moc dobře chápal, co za formu vlastně komiks je. Dokázal jeho nuance nádherně využít, inovativně, natolik jedinečně, že i moderní autoři se od něj mohou stále učit. Kresba v jeho případě nutně nehraje prim, protože text je zde také nezbytný, ale on především dokazuje svébytnost komiksu a toho, že je to jedinečné médium, nesmírně silné v případě, že ho využívá člověk, který má cit pro jednotlivé prvky. Kája Saudek ho rozhodně měl a "Trať se ztrácí ve tmě" je toho krásným důkazem.