Jakmile se někde objeví, že někdo nově zpracoval řecké báje, jsem docela zvědavý. Problém je také v tom, že se docela bojím. V posledních letech, hlavně v Americe, letí, že se báje předělávají do moderní, akční a epické podoby, případně se přesouvají i do současného světa. Tohle předvedl třeba "Percy Jackson", což rozhodně není něco, co by mě ohromovalo. Mám radši tradičnější, dobrodružné, ale přitom morálně dané pojetí bájí. Jak do tohoto obrázku zapadají řecké báje komiksové? No, většinou jsem se s nimi setkal v podobě spíše průměrné - například "
Pověst o Héraklovi". Tam se alespoň povedlo, že ten příběh byl vyprávěn celkem tradičně. Co na to české provedení autorů Pitra a Šplíchala?
No, velké nadšení ze mě rozhodně nečiší. Já vím, že to je především proto, aby se to dobře četlo dětem, ale dvoustránkový formát pro každou báji? To je opravdu málo. Hodně málo. Příběhy o Héraklovi jsou rozsáhlé a krásné. To samé třeba s Minotaurem. Pochopím, že příběh Ikarův je možné na ty dvě stránky zkrátit, ale v ostatních případech to může vést jedině k tomu, že ty příběhy hodně ztratí. A v některých případech možná všechno. Trojská válka a Odysea na deseti stránkách, navíc komiksu, kde se to rozhodně nehemží přílišnou závějí slov, je skutečně nesmyslně málo. Význam příběhů se v tom prostě ztrácí, a to je strašná škoda. Nevidím pak totiž smysl v tom, o co vlastně při tvorbě knihy šlo.
Tím formátem to vlastně všechno začíná. Vzhledem k malému prostoru je potřeba zkracovat a některé skoky v příbězích jsou natolik problematické, že vlastně celá epizodka, která je tím prezentována, ztrácí svůj smysl. Není úplně jasné, proč Hérakles vykonává jednotlivé úkoly a jaký to má smysl. Jeho smrt je tu tak nějak najednou, což je dáno vypravěčskou zkratkou. Nejsou v tom žádné emoce. Skoky mezi jednotlivými léty jsou skutečně bleskové, někdy i během tří panelů. Naopak samotný Ikarův let a pád jsou vykresleny téměř na stránku. Tohle je prostě moc nesourodé a ty původně rozsáhlejší příběhy se v celku ztrácejí a nakonec hlavně vyniknou ty krátké kousky, kde je pochopitelné i to ponaučení. Celkově ty kratší příběhy vyznívají lépe a dávají v tomto provedení lepší smysl. Možná kdyby se tvůrci zaměřili na méně známé, krátké mýty, vypadalo by to lépe.
 |
| Prozaické "Staré řecké báje a pověsti", které také ilustroval Antonín Šplíchal |
Báje jsou obecně známé a ty nejznámější jsou už venku v takových podobách, že by bylo možná lepší se zaměřit na jiné, méně hrdinské. Jenže to by zase nebylo tak čtenářsky zajímavé. Tohle je začarovaný kruh. Aby to bylo zábavnější, tvůrci do bájí vkládají vtípky, které samy o sobě vedou k tomu, že ponaučení se ještě více ztrácí. Ale to je přece smysl bájí, aby posluchače/čtenáře poučily. S knihou "Obrázkové čtení: Staré pověsti české" jsem takový problém neměl, ale v tomto případě skutečně nevím, komu by tato kniha měla prospět. Ano, vtipné to sem tam je, ale to je opravdu všechno. Kresba samotná je nejzajímavějším prvkem. Ta se mi líbí a myslím, že těm příběhům může i sedět, protože Antonín Šplíchal dokázal zachytit ducha doby a příběhů, i když ty temnější báje v jeho provedení prostě temné nejsou. Myslím, že řecké báje by si zasloužily minimálně více stránek. Ale ono by to chtělo ještě mnohem víc.
mlask najs
OdpovědětVymazat