Ne, že by mě tenhle komiks přímo nadchnul, ani mě nezačal bavit tak, že bych hned musel dočíst třetí díl, na ten si počkám až po recenzi tohoto druhého, ale musím říct, že nějaký posun k lepšímu už zde byl. Je to hlavně tím, že už jsem se s postavami trochu seznámil, už vím, jaké jsou jejich základní vlastnosti, a musím říct, že se mi docela zamlouvají. Ten příběh je pořád celkem jednoduchý, ale je podán docela mile, tak, že chcete vědět, jak to s těmi kočkami dopadne, i když tušíte, že to dopadne dobře, protože přece nemůže dojít k něčemu tak hroznému, jako k tomu, že některá z postav odejde na věčnost.
Hlavní dění se pořád točí kolem Šedopruha a jeho nové - pravděpodobně - družky Millie. Cestují a hledají místo, kde Šedopruh dřív žil. Hledají jeho klan. A není to cesta zrovna jednoduchá. Větší část knihy nás zastihne na farmě, kam se Šedopruh a Millie na svých cestách dostávají. Na této farmě nalézají azyl a hlavně společnost kočičí rodiny, která se na ně nejdřív tváří dost nepřátelsky, ale nakonec samozřejmě dojde ke sblížení, které je umocněno tím, že proti kočkám tu jsou lidé žijící nedaleko. Knížečka pak popisuje souboj o to, kdo zvítězí, anebo ještě lépe, kdo ukáže tu správnou cestu. Na to naštěstí dojde a Šedopruh a Millie se mohou vydat na cestu a konečně snad najít Šedopruhův starý klan.
Co je na komiksu skutečně hezké, to jsou charaktery obou hrdinů, kdy Šedopruh je celkem statečná kočka, která se většinou ničeho nebojí, ale zároveň je to realista, který ví, jak to ve světě funguje a nic moc si nemaluje. Pro svůj klan a pro svou lásku je schopen udělat cokoli. Millie je trochu jiná. Je to kočka, která se vzdala svého pohodlného života, a to pro lásku k Šedopruhovi. Je to pak vlastně docela romantický příběh o tom, jak dvojice společně dokáže překonat všechno. A že toho musí překonávat docela dost. I když je knížka opět úzká jako
ta první, tak se toho stane přece jen docela dost, dojde i na pěkné emotivní scény, u kterých si prostě přejete, aby dobře dopadly. A ony také dopadnou.
"Válečníci 2: Válečníkův úkryt" je příjemné pokračování, které opět nehodnotím nějak moc vysoko, a to proto, že to tak nějak pěkně rychle uplyne, ale mnoho to ve čtenáři nezanechá. Musím ale říct, že se mi líbí, že některé scény jsou celkem drsné a je zde v pozadí cítit strach z toho, jak to všechno dopadne. Nesvítí zde jen slunce, není to prozářené, ale místy je to i napínavé. Samozřejmě, že víte, jak to celé dopadne, ale musíte si na to počkat až do třetí knihy, která všechno rozlouskne. Pořád si říkám, že je škoda, že to nevyšlo souborně, ale tak ono se na tomhle trochu líp vydělá a těch necelých 100 stran se ještě dá považovat za knížku, která není úplně vyzáblá.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "
Válečníci 1: Ztracený válečník".
Žádné komentáře:
Okomentovat