Přehoupli jsme se do druhé desítky dílů série "Bleach". Anebo alespoň já jsem se přehoupl, protože nakladatelství Crew už je v té druhé desítce s vydáváním nějakou dobu. Myslím si, že to není úplně špatný začátek další dekády, ale "Bleach" rozhodně už není tou sérií na začátku, která mě tak bavila. Netvrdím, že mě nebaví, to rozhodně ne, jen se pro mě série tak nějak ustálila a dál si udržuje svoje kouzlo. Což znamená, že je celkem zábavná a je akční, baví mě číst jednotlivé díly, akorát z nich nejsem odrovnaný, jako z těch prvních. Jedenáctý díl však přece jen má svoje specifikum - více se zaměřuje na jednotlivé postavy a my je poznáváme v jejich vlastních soubojích, které musí v Soul Society svést.
Cíl je pořád stejný - Ičigo chce zachránit Rukii, která byla odsouzena a je držena ve věži. Její vězení se zdálo neskutečně daleko, nedostupné, navíc ještě ke všemu chráněné spoustou jednotek Soul Society, kdy je jasné, že někteří z přítomných budou pořádní zabijáci, kterým není rovno, ale ono se ukazuje, že Ičigo je typ, který rozhodně má pro strach uděláno. Co je důležitější, ono to zároveň vypadá, že jeho schopnosti nejsou jen velké, ony jsou skutečně pořádné a Ičigo je schopen se vypořádat i s těmi největšími a nejschopnějšími zabijáky. Jaké jsou vlastně limity jeho schopností? Tohle možná bude trochu problém, protože to vypadá, že limity zde nejsou žádné a Ičigo bude schopen porazit kohokoli. Tím se cesta stává trochu jednostrannou, ale právě zde Tite Kubo přichází s tím, že dává prostor dalším postavám.
Nechci tvrdit, že všechny postavy mají dostatek prostoru, ale třeba epizoda s Orihime a Išidou je velmi dobrá a vy možná budete chtít vědět, co dalšího ještě tenhle lučištník dokáže. Stejně jako doufáte, že se projeví i Orihime, a to nikoli jen tím, že bude zabírána neustále od pasu nahoru. To není výtka, jen víc panelů od pasu nahoru, protože na Orihime se dobře kouká. Tite Kubo s ní trochu šetří, a možná to je dobře. Zas aby se neokoukala. Navíc tohle není "Gantz", takže cudnost zůstává na místě. I když je ta cudnost tedy pořádně sexy. Tite Kubo pokračuje ve vtípcích, které vás asi nevytrhnou, ale jsou příjemným kořením, které potěší, protože i to vás u série udržuje. Z hlediska dění je to prostě jen přecházení od souboje k souboji. Zábavné, ale vydrží to, pokud nedojde k pořádným zvratům?
"Bleach" je sérií, která má celkem tempo, a i když se vlastně děj nikam moc neposune, vytváří se dojem, že se pořád něco děje. To je pro čtenáře moc dobře, protože před sebou má pořád něco, co ho dovede zabavit. V tomto dílu navíc přibývají i další postavy, jejichž osudy mohou být celkem zajímavé, pokud neskončí dříve, než pořádně začaly. Sám jsem docela zvědavý, jak se bude dařit natahovat celou linii s tím, jak se skupina snaží zachránit Rukii, i když už teď je jasné, že je to pořádně dlouhý příběh. Musím ale říct, že jsem trochu zklamaný ze Soul Society, protože je to zatím jen banda vojensky organizovaných bojovníků, kteří vynikají hlavně svými velikostmi a tvary. Pravda, někteří překvapí i schopnostmi, ale asi jsem čekal něco skutečně parádního. Třeba se ještě dočkám.
Komiks "Bleach 11: A Star and a Stray Dog"
zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.
Žádné komentáře:
Okomentovat