Kresba: Tim Hamilton, Doug Mahnke, Damon Willis, Mark Nelson a Ronnie del Carmen
Tak konečně vetřelecký omnibus, který se mi líbil a který mě bavil. Nebo alespoň jsem neměl pocit, že je to celé prostě jen omílání toho ohraného. Jsou zde lepší příběhy, a to jak ty dlouhé, tak i ty krátké. Hned na začátku nás čeká komiks "Symfonie kopí", který patří k těm delším a který ukazuje, že je možné využít svět vetřelců k novým, uzavřeným a zajímavým příběhům. Sledujeme člověka, který chce najít dokonalý zvuk. A proto je ochoten udělat skoro cokoli. Vzhledem k tomu, že už ten zvuk našel a jen ho potřebuje nahrát, jeho tažení je skoro u konce. Jen kdyby ten dokonalý zvuk nebyl řevem vetřelce. Získat a chovat vetřelce už není tak jednoduché. Zajímavé psychologické dílo, které má celkem dobrý přesah, a to i v lidské rovině. Jak říkám, oproti předchozím dílům mě tenhle začátek příjemně naladil.
V druhém případě hned na úvod potěší kresba Douga Mahnkeho, kterého mám osobně moc rád. Jeho linky mě prostě baví a komiks "Pevnost" jich má dostatek. Bohužel příběh je opět klasika, která ničím pořádně nevybočuje. Prostě jen skupina - tentokrát jen dvoučlenná - která se vydává na vesmírnou stanici, kde šílenec pěstuje vetřelce a dělá s nimi něco, co by asi neměl. Kdyby nebylo od začátku jasné, jak se to zvrtne, rozhodně by to bylo zajímavější. A to bohužel nezachrání ani Dougova kresba. Představuje se zde ale pořádný zabiják, který je ultimátní zbraní proti vetřelcům. A něco podobného, tentokrát nejen syntetik, ale rovnou stroj, co má v sobě i člověka, se objevuje v následujícím komiksu "Šílenství". Tohle je pořádná akční jízda, která představuje skupinu odborníků na čištění vesmírných stanic od vetřelců. A právě zde se objevuje MUX, pořádný robot s člověkem uvnitř, který všechny vetřelce rozseká. Prostě béčková řežba, která není úplně nesmyslná, ale sem tam se blýskne nějakou myšlenkou.
Následují už jen krátké komiksy. "Chuť" je prvním z nich a je to jen čtyřstránková anekdota, která pobaví. Bohužel něco podobného se objevilo i v "Predátorovi". Díky délce je to ale fajn. Nic moc víc. No, a pak už následuje to nejlepší, co jsem zatím s vetřelci četl. Jsou to dva komiksy, které jsou psané Henrym Gilroyem a kreslené Ronniem del Carmenem. "Mondo Hubič" a "Mondo Rozpalovač" - jak už název napovídá - má hlavní postavu Herka Monda, který se objevil už v jednom předchozím komiksu. Konkrétně se jednalo o příběh "Koloniální pěchota", jenž byl publikován v knize "
Vetřelci Omnibus 2". Mondo je prostě něco jako Lobo vetřeleckého vesmíru, je to výborný hlásič a mlátička. Tyhle dva komiksy si na nic nehrály a prostě mě ve své přímočarosti dostaly. Odlehčené, uvolněné, drsné a chlapácké, přitom zábavné.
Kniha "Vetřelci Omnibus 4" se tak prozatím stává nejlepší s vetřelci, kterou jsem četl, a to hlavně proto, že jsou zde příběhy, které skutečně šláply do pedálů a jedou si v rámci mainstreamu. Jsou nepříliš komplikované, jsou drsné a hlavně jsou prostě cool. U posledních dvou jsem se smál, doslova jsem hltal každé slovo, a tak mě docela mrzelo, že to jsou jediné dva příběhy s Herkem Mondem, které byly vytvořeny. Nevím, jestli neměly úspěch, nebavily, anebo už nebylo co vyprávět, ale soubor takových komiksů bych si dovedl představit a myslím, že by mě pořád bavil. Uvidím, co na to zbylé dva omnibusy, zda budou schopné přijít s nějakými dalšími zábavnými nebo jinak zajímavými příběhy.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"
Vetřelci Omnibus 1"
"
Vetřelci Omnibus 2"
"
Vetřelci Omnibus 3"
Žádné komentáře:
Okomentovat