Když jsem se dostal zhruba přes těch deset let věku, tak jsem objevil Jaroslava Foglara a jeho knihy. Doslova jsem si je zamiloval a chtěl jsem být jako ti kluci z "Rychlých šípů". Anebo jako hoši od Bobří řeky. To bylo vlastně jedno. Oni se sobě navzájem docela podobaly. Ale myslím, že už tenkrát se mi líbily "Rychlé šípy" proto, že jsou takové temnější a je v tom krásné tajemno. Chápal jsem ale i to, jak je skvělé být správný a čestný. Podobné postavy už mě dnes nezajímají a nebaví mě, ale jak jsem se zakousl do tohoto komiksu, přelila se přese mě příjemná vlna nostalgie. Když jste k tomuhle měli vztah v dětských letech, tak vás to prostě musí zasáhnout. I když já jsem tedy četl jen prozaické věci od Foglara, komiks jsem měl tenkrát jen jeden - sebrané jednostránkové komiksy s Rychlými šípy.
Jak prozradí zadní obálka, sešit "Za poklady starých Inků a jiné příběhy" obsahuje celkem šest příběhů, které většinou vycházely jednostránkově. Nejdelší má 12 dílů, tedy 12 stránek. Ten je hned na začátku a jmenuje se "Pim a Red" (původně vyšlo v roce 1947 v kresbě Saši Dobrilova, která je uvedena i zde, později překresleno Luďkem Kličkou). Takový foglarovský a zároveň trochu mayovský příběh o tom, že být skautem skutečně není špatné, ale může to být pro společnost prospěšné. Ten závěr na mě bolestivě křičí, že pointa je konstrukt, který ve skutečném světě funguje málokdy, ale tak tohle k Foglarovi prostě patří. S ním je hezké na chvíli uvěřit, že lidé jsou hodní a myslí to se sebou dobře. Titulní příběhy "Za poklady starý Inků" (původně vydaný v roce 1948, toto je jeho čtvrté vydání) hned následuje se svými jedenácti stranami. Jedná se o jiný příběh s Pimem a Redem, kteří se tentokrát vydávají za ztraceným pokladem. Už je to trochu dospělejší, ale hlavně proto, že zde dospělí vystupují. Hlavní postavy jsou pořád děti. Konec je uspěchaný, opět s morálním ponaučením.
Oba předchozí příběhy se bohužel vyznačují špatnou kvalitou tisku. Předpokládám, že šlo o skeny, na kterých se nedělaly co do kresby žádné restaurátorské práce. Někdy ta kresba vyznívá skutečně špatně a některé části jsou nečitelné - dopis na úvod komiksu "Za poklady starých Inků". Je to škoda. Naštěstí následuje příběh "K pramenům neznámé řeky" v kresbě Miroslava Schönberga, která je přece jen z originálů. Barvy jsou parádní, stejně tak Schönbergova linka, která evokuje 50. a 60. léta, ale přitom je dostatečně moderní, aby zaujala i současného čtenáře. Bohužel děj samotný už takový není. Miroslav Schönberg překreslil příběh, který poprvé vycházel ve stripovém formátu a v černobílé kresbě Oldřicha Jelínka v letech 1964 a 1965, a odvedl velmi dobrou práci. Příběh je ale zběsile ukončen a vy máte pocit, že se vlastně nic pořádného nestalo. Ten konec je prostě zabitý.
Po sedmistránkovém komiksu "K pramenům neznámé řeky" následuje šestistránkový komiks "Váhy života a smrti, který také původně vznikl v 60. letech, konkrétně začal vycházet v roce 1968 v kresbě Josefa Bíbr-Bikina. Tato kresba zůstala zachována, ale je vidět, že ten look je celkem moderní. Již pro "Kometu" v roce 1990 došlo k vybarvení kresby, ale pro vydání v knize "Svorní gambusíni a jiné příběhy" došlo k rekonstrukci celého komiksu a úpravě barev, letteringu i hlaviček. Komiks tak vypadá velmi dobře a překvapivě ani příběh není špatný. Jen kdyby ten úvod a konec tak strašlivě nekřičely - doslovně - že alkohol je zlo. Je to zlo, ale tohle poučování už mi prostě nesedí. Scéna na útesu je ale skvělá. Jen to rozuzlení je opět rychlé. Ale co se dá dělat. On rychle uteče i tenhle sešit, kde na konci jsou už jen dva kraťasy, kdy první má jednu a druhý dvě stránky.
"Nyam, nejlepší z dobrých" je spíše ilustrovanou povídkou, ale to je jen tím, že je tu opravdu hodně textu. Sekvence zde jsou patrné. Komiks vyšel poprvé v roce 1993 na motivy Foglarovy povídky. Komiks není kreslen tradičně s linkami tuší, ale pouze barvami a v tomto směru rozhodně vyniká. Jinak je to takový až tradiční příběh o tom, že jen kritická situace ukáže, kdo je nejsilnější. Anebo v tomhle případě nejlepší. Novější je také komiks "Nikdy se nevzdávej", který vznikl v roce 1994. Ten název řekne všechno a příběh je celkem dobrý, díky kresbě také akční a celkem vhodně se na čtenáře přenáší bezmoc postavy. Na konci už je opět důležitý text, ale povídka funguje. Celkově je sešit čtení, které už opravdu není pro každého a jsou zde vyloženě slabá, naivní a hloupá místa, nad kterými si jen povzdechnete, anebo sešit rovnou zavřete. Ale pokud vám Foglarova filosofie nevadí, rozhodně si tohle znovuvydání komiksů (není zde žádný nový, který by u nás již nevyšel), celkem užijete. Ale jinak vám to moc neřekne.
Žádné komentáře:
Okomentovat