Tak jsme se díky edici "Na přání" dočkali a k nám se dostal další díl "Goona" od Erica Powella. Docela jsem se na komiks těšil, přece jen mi to béčkové pojetí docela sedí. Nakonec jsem ani zklamán nebyl. Nepocítil jsem však během čtení ani potřebné ohromení, které by knihu postavilo na nadprůměr současného komiksového trhu. První dvě knihy mě ohromily, ale třetí již nikoli. Je dobrá, navíc má přece ještě Hellboye, což si můžete všimnout i na alternativní obálce, ovšem rozkouskovanost a nenávaznost jednotlivých příběhů mi zase trochu celkový dojem zhatila.
 |
| Alternativní obálka s Hellboyem |
Komiks je tvořen celkem čtyřmi kapitolami, což samo o sobě není mnoho, ale není to ani nic zvláštního ve srovnání s předchozími dvěma díly. Jedna kapitola má 32 stránek, což je zase trochu více než klasický americký sešit. Díky tomu se může Powell sem tam i trochu rozšoupnout a jeho dvoustránkové kompozice rozhodně stojí za to. Není jich mnoho, ale když na ně dojde, tak je to paráda. Hlavně skvělé jsou, když přijde na velká monstra. Takových soubojů si v prvních dvou kapitolách užijeme docela dost, což se mi velmi zamlouvá.
První kapitola se věnuje Páterovi Monster, kde jde o záchranu starého Krkavce, šerifa, který má s Páterem temnou minulost. Pointa příběhu je velmi dobrá, ale akční sekvence jsou zde ještě o něco lepší, protože dojde na souboje s vlkodlakem, ale i s robotem. Tohle je na Powellovi prostě úžasné. Dokáže nakombinovat skutečně neuvěřitelné. Ale ono mu to funguje! Druhá kapitola je pak v podstatě takovým lovecraftovským kaiju příběhem, kde se odehraje souboj obrovských monster, navíc je velmi dobře okořeněný humorem. Akce je jednoduše paráda, celá sekvence souboje je prostě výtečná. Navíc ani v tomhle případě nechybí pointa.
Skokem se ale dostáváme ke třetímu příběhu, který může být pro mnohé tím hlavním tahákem. Goon se zde setkává s Hellboyem, který se dostává do jeho světa. První stránky a stránku poslední pak kreslil sám Mike Mignola, což je přece jen velmi příjemné. Pak už si ale vzal Hellboye na starosti Eric Powell. Nechal Hellboye nakouknout do Goonova světa, vtipně ho konfrontoval s postavami, aby se Hellboy nakonec utkal s pořádně velkými chobotnicemi. Chobotnice jsou naprosto skvělí záporáci, což se mimochodem ukázalo třeba i ve filmu "Tučňáci z Madagaskaru. To ale trochu odbíhám. V Goonovi mají své nezastupitelné místo, což je dobře. A někdo navíc dostane kudlou do oka!
Poslední příběh je pak zajímavým přechodem k trochu jinému vypravěčskému tónu, kdy před sebou už nemáme tak uvolněný příběh, ale emočně nostalgický, dramatický děj, který vyniká i kresbou, kdy Eric Powell opět střídá styly. Akcentuje tím záměr, nikoli pouze nějaký svůj výstřelek. Není to první střídání stylů, setkáme se s ním i dříve v knize. A sedí k tomu krásně. Eric je v tomto smyslu přece jen vyzrálý umělec. Rozhodl se však pro kratší povídky, které jsou uzavřené, i když je mezi nimi vidět určité propojení. Je to trochu škoda, protože ne všechny povídky jsou dostatečně úderné na to, aby vás to skutečně odrovnalo. Třeba právě poslední je hezká, má v sobě ony emoce, ale když skončí, tak nějak uplyne a nic moc nezůstane.
V knize jsou ještě nějaké bonusy, črty, obálky, navíc na začátku ještě najdete dlouhý, celkem vtipný úvodník od Frank Darabonta (režisér filmů jako "Vykoupení z věznice Shawshank" nebo "Zelená míle"). Toho materiálu kolem je docela dost, ale asi bych byl radši za více povídek v jedné knize. Comics Centrum ale pouze akceptuje americké vydání. "Goon 3: Samej průšvih" je dobrá kniha a u toho asi zůstanu, ale pokud budu srovnávat jednotlivé knihy, které zatím v edici "Na přání" vyšly, tak "
Zámek a klíč 3: Koruna stínů" naprosto jednoznačně vítězí. To je komiks, který vás dostane, strhne a nepustí. "Goonovi" se tohle tentokrát nepodařilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat