Knihu "
Ultimates 2: Bohové a monstra" považuji za velmi dobré pokračování první série, která u nás vyšla i v rámci "
Ultimátního komiksového kompletu", a to konkrétně jako knihy "
Ultimátní komiksový komplet 16: Ultimates - Nadčlověk" a "
Ultimátní komiksový komplet 37: Ultimates - Národní bezpečnost". Millar v nich ukázal, že je možné psát superhrdinský komiks tak, aby to bylo moderní, akční, drsné a zábavné. Dalo se celkem snadno předpokládat, že i do poslední části druhé série budou vkládána stejná očekávání jako do dílů předchozích. Z mého pohledu se ale tentokrát dostavilo zklamání, které trochu hatí dojem z předchozího dění.
V první řadě je třeba říct, že ingredience, které Millar přidával v minulých dílech, zde jsou. Nechybí zaměření se na postavy a jejich psychologii, jejich vztahy, jejich minulost. Nechybí ani humor, který je prezentován zejména prostřednictvím dobrých hlášek. Nechybí bulvár, kterým tak trochu tahle série je. Akce je zde dostatek, navíc čtenáři dostanou skutečně parádní bonus, jemuž se budu věnovat ještě dále. Ale přesto jsem měl pocit, jako kdyby Millar vyměkl, jako kdyby se musel vrátit k takovému tomu klasickému stereotypu Marvelu i DC Comics, že některé postavy jsou prostě dané, a ani v jiném vesmíru není možné měnit jejich vlastnosti a naprosto je transformovat.
Tohle je hodně velká škoda, protože dění, které bylo prezentováno předchozími knihami, trochu ztrácí na síle, protože se nakonec neukazuje tak novátorským, jak se doposud tvářilo. Mluvím hlavně o anabázi s Thorem, která pro mě přišla vniveč. Někteří ti záporáci také za moc nestojí a skoro mám pocit, že ani Millara tolik nebavili. Raději se věnoval těm kladným postavám a u nich ho zajímalo, jak je možné je trochu jinak rozvíjet. To vede k tomu, že si své prožije Iron Man, ale i Captain America, a to nemluvím o vztahu Wasp a původního Giant Mana. Vztahově je to mnohdy skutečně šílené, ale má to smysl.
Co se mi nejvíce na tomhle komiksu líbí, to je podání akce. Kresba Bryana Hitche je vhodnou, mainstreamovou, která se nebojí jít do epických rozměrů. A v tomhle případě dostáváte něco skutečně navíc. Je to celkem 8 stránek, které jsou propojené do jednoho protáhlého plakátu, čemuž je přizpůsobena celá kniha. Celý obrovský panel si tak roztáhnete na nevídanou šířku a můžete na něm sledovat pořádnou bitvu, kde jsou skutečně všechny možné postavy, které se daného souboje účastnily. Tohle je něco, co se moc povedlo a Millar dostál toho, že se ve svých komiksech snaží dát čtenářům vždy něco jiného, něco navíc.
I tak ale pro mě komiksová kniha "Ultimates 2: Jak ukrást Ameriku" zůstává nejslabší, a to i proto, že zde není nějaké dějové vyvrcholení, které by mě odrovnalo. Ano, z hlediska akce je to skvělé, ale na to, aby mě děj porazil, mi to nestačí. Bavil jsem se, sem tam jsem si říkal, že to není úplně ono, a to jsou důvody, proč se mi tahle kniha až tak moc nelíbila. Nic to nemění na tom, že z hlediska kvality je to pořád dobrý komiks a rozhodně je to zajímavý směr, kterým by se mohl superhrdinský komiks vydat. Směr, který nebyl úplně vyslyšen, protože se zde dějí věci, které prostě nemůže Marvel dlouhodobě připustit.
Žádné komentáře:
Okomentovat