Kresba: Júsuke Kozaki
Pustil jsem se do další série, kterou před několika lety začal vydávat ZonerPress. Ani ne tak proto, že by se mělo jednat o něco, co je ještě snadno sehnatelné, ale třeba se k tomu dostanete. Když ale nějaký komiks doma mám, určitě si ho chci přečíst a pak upozornit na jeho kvality anebo naopak slabé stránky. U tohohle komiksu jsem ještě na vážkách. Není tak dobře kreslený ani psaný, ale pořád je zde potenciál, kterým by se mohl vydat a který by mohl ostatní knihy trochu povznést. Jako začátek to není až tak špatné a na ten průměr si to sáhne.
O co tedy jde? Kjóko Karasuma je mladá dívka, která není stejná jako její vrstevnice. Ale to se tak nějak očekává, když jde o Japonskou nadpřirozenou mangu. Kjóko je totiž specifická tím, že ovládá bojová umění a umí setsakra dobře střílet. Jenže to není všechno. Kjóko tohle nevyužívá proto, aby měla jednodušší postup v rámci školní docházky, ale je to detektiv speciální agentury v Tokiu. Agentury, která se zaměřuje na to, že se vyrovnává s nadpřirozenými věcmi, které jsou v Japonsku celkem problémem. Hlavně proto, že démoni oficiálně neexistují, to je pak jejich přítomnost mnohdy skutečně překvapením.
Trochu nechápu, proč je děj zasazen do roku 2050. Člověk by čekal nějaké technologické vychytávky, ale spíš je to prostě jen omluva proto, že v budoucnosti mohou existovat nadpřirozené věci. Je to jen taková berlička, která je v první knize naprosto nevyužita. Tam se lehce seznamujete s postavami, ale hlavně se světem a dějem. Není to nic objevného, prostě je to Japonsko, kde existují oni, neboli démoni. S několika málo se Kjóko a její agentura setká, pár jich porube, sem tam je to trochu drsné, sem tam je to trochu zábavné, ale ani v jednom případě to není něco, co by bylo skutečně výjimečné. Musím se přiznat, že to jsem ani nečekal.
"Případy Kjóko Karasumy 1" mají podobný problém jako "
Kategorie: Stvůry". Jsou zde momenty, kdy si vůbec nejste jistí, co se děje. Jsou zde i stránky, které mi přijdou naprosto zbytečné a zabírají prostor. Pro uvedení do děje by to bylo fajn, kdyby ovšem na následujících místech nebyl děj někdy zbytečně rychle utnut natolik, že ani pořádně nevíte, co se stalo. Klasické závěrečné rychlovky, kdy je všechno vysvětleno nebo vyřešeno bleskem, na vás také čekají. Jsou zde celkem dobré postavy, ale jejich potenciál je prozatím je využit spíše prachbídně. Třeba druhá kniha dovede trochu překvapit.
Žádné komentáře:
Okomentovat