Člověk člověku vlkem, jako kdyby se nám hned na začátku snažil připomenout Hadžime Isajama ve třetím dílu své série "Útok titánů", kde se věnuje tomu, že lidé žijí pouze na omezeném území, které je obehnáno hradbami. Důvod je prozaický. Za hradbami je divočina, v které vládnou obři, jež se živí lidským masem, je pořádně těžké je zabít a navíc jsou pořád hladoví. Jedna hradba padla a skoro to vypadá, že lidé jsou ztraceni, ale možná v minulém díle svitla naděje. Anebo naopak, že by se blížilo ještě něco horšího? No, pokud ne horšího, tak rozhodně ještě podivnějšího. Na to nejsou vystrašené mysli místních lidí připraveny, a tak se možná není ani čemu divit, že se brání štěkáním. A nejen tím.
Eren vypadal jako velmi nadějný mladík, alespoň do chvíle, než ho pozřel jeden z obrů. Jenže co se pak nestalo, obr začal bojovat proti svým druhům a vlastně tak pomohl lidem. Proč? Odpověď je jednoduchá. Z jeho útrob vylezl právě Eren. Nečekalo ho však příjemné přivítání, žádné slavnostní ovace, protože se musel spokojit se strachem, nejistotou a nenávistí. Samozřejmě, že lidem, kteří viděli, jak vyšel z útrob, není jasné, co se stalo. A tak se brání útokem. Klasická lidská povaha, která je tady omluvitelná předchozími zkušenostmi. A také početní převahou. Když je vás třicet, je větší pravděpodobnost, že přemůžete jediného mladíka, který je navíc vyčerpaný a neví, co se děje.
Hadžime Isajama má poměrně dobře vymyšlenou psychologii a právě tohle je hlavní prvek, který se mi na celé sérii i na její základní zápletce líbí. To, jak lidé přežívají, je velmi náročné a je naprosto logické, že se to na jejich psychice promítne. Skvěle se zde ukazuje, jak už někteří nemohou, jak se bojí, jak milosrdná smrt může být lepším východiskem než snaha přežít s výsledkem, který se jim zdá stejný jako sebevražda. Do toho se navíc ještě odvíjí tajemný příběh, kde ani čtenář přesně neví, na čem je a musí si počkat na odhalení základních poznání spolu s postavami. Hadžime Isajama není nudný, napíná vás dobře a postupně karty odhaluje, což se mi velmi zamlouvá. Myslím si, že se "Útok titánů" posouvá dobrým směrem a že ve čtvrtém díle už se můžeme dovědět zajímavé skutečnosti. Rád se nechám překvapit.
"Gantz" zůstává mangou, na kterou se těším nejvíce s každým jejím dílem, ale "Útok titánů" mě zajímá. Jsem velmi zvědavý na to, jak se příběh vyvine, a to i přesto, že jsou zde prvky, které mohu někomu vadit. Jsou zde pasáže, které zbytečně zpomalují dění, někoho nemusejí zajímat, ale Hadžime je stejně použije, protože tím utváří svět, který je pevně ukotvený, má svoje specifické prvky a je velmi dobře promyšlený. S tajemstvími a očekáváními si hraje vhodně a skvěle mu to funguje. Navíc má celkem rozeznatelnou kresbu, kdy hlavně jeho obličeje a jejich oči jsou specifické a právě pro tuhle mangu naprosto dokonalé. Pocity deprese, strachu a bezvýchodnosti se v nich zračí naprosto jedinečně.
Žádné komentáře:
Okomentovat