V předchozí
recenzi na druhý díl této skvělé série jsem se zařekl, že si budu komiksy šetřit a že je budu číst postupně. Předsevzetí jsem skutečně dodržel. Druhý díl jsem četl více jak rok po první, třetí jsem si dal pak devět měsíců po druhém. Rok tedy ještě neuběhl, ale já už jsem věděl, že je ten správný čas na tuhle mangu, kterou si užívám s každým dílem a u které už mě mrzí, že jsem za půlkou, protože před sebou mám jen dvě poslední knihy. Je toho tolik, protože každá kniha má okolo 400 stran, ale stejně mi přijde, že je toho tak málo a že to tak rychle uplyne, až je to škoda. Ano, v případě mangy "Crying Freeman" to byla láska na první pohled.
Když jsem se o vydání mangy dočetl, věděl jsem, že tohle bude přesně to, co se mi líbí. A je to pravda. Jsou to kriminální příběhy a nutno říct, že Kazuo Koike je v tomhle ohledu dobrý. Vytváří si vlastní mytologii, která ztělesňuje svět nesmírně nebezpečný, takový, v kterém byste však stejně chtěli žít, protože tu jsou muži, jež jsou skutečně silní, chlapští a smrtelní, a neméně nebezpečné, ale o to krásnější ženy, na které se chcete dívat. A Rjóiči Ikegami vás koukat nechá, protože jsou to hlavně postavy, v kterých se vyžívá. Nebudu mu však křivdit. Jeho krajiny - a bohužel jich je docela málo - jsou propracované, skvěle ztvárňuje budovy a různé dopravní prostředky, ale jsou to postavy, na kterých si zakládá a které má skutečně dokonale zvládnuté.
Pravda, jeho postavy jsou většinou až příliš dokonalé, ale on se nebojí. Dokáže nakreslit i něco, co nechápeme v první řadě jako krásu. Ale jeho nahá Paj Ja Šan na mě prostě udělala dojem a je to opravdu jeden z důvodů, proč mám tuhle mangu tak rád. Rjóiči se nebál nakreslit i něco, co je méně krásné a zároveň se mu to podařilo tak, že je to nádherné. Jeho kresba mě pořád uchvacuje, a i když jsem vždy více zaměřen na příběh než na kresbu, tak v tomto případě je i sama kresba požitkem, který by mi vydržel dlouho. Stačí jediný pohled na Freemanova tetování a jste strženi také.
Příběh druhého dílu zanechal postavy a hlavně Freemana v nebezpečí, protože se zdá, že na Sto osm draků má někdo políčeno a chce jejich místo. Hrozba přichází z Afriky. A proti Freemanovi stojí nepřítel, který se jeví velmi zdatný. Líbí se mi, že Kazuo dokázal dotáhnout tenhle příběh do konce, který je akční, ale zároveň je eroticky poetický. Tohle je na japonské tvorbě neskutečně zajímavé a já to pořád obdivuji. To, jak dovedou k příběhu přistoupit trochu jinak, spojit jen těžko spojitelné a vytvořit příběh, který vás strhne. Tohle je jeden z nich, ale v knize je jich více. Jsem si skoro jistý, že někoho by mohla pomalejší gradace, která nakonec mění směr, trochu nudit, protože to není to, co čekali, ale já si to nesmírně užívám a těším se na každou další kapitolu, která nemusí být vůbec akční, kde se tolik nestane, ale přesto budu hltat každou stránku, protože Kazuo a Rjóiči jsou v souznění.
Děj se vyvíjí a přicházejí noví nepřátelé. V příběhu "Tógoku Ošu" se může zdát, že autorům trochu došel dech, ale oni stejně dovedou příběh vést dále dostatečně zajímavě na to, aby nenudili a aby zvraty byly alespoň netradiční, pokud už ne přímo nečekané. Navíc nechávají otevřený konec, který začíná být celkem sci-fi. Říkám si, jestli vydržím dalších devět měsíců, než se pustím do dalšího dílu. Nevím. Tohle je manga, která stojí za čtení a která mě nesmírně baví, a to i přesto, že je zde absence humoru. Je to možná až moc dospělé, ale jsou tu postavy, které chcete poznat, chcete s nimi prožívat další příběhy. Ještě jich několik zbývá.
Komiks "
Crying Freeman: Plačící drak 3"
zakoupíte na stránkách knihkupectví Arkham.
Žádné komentáře:
Okomentovat