Tak se nám rok s rokem sešel a máme tu další "Vějíř", který prezentuje tvůrce domácí mangy, tvůrce velmi různorodé, jak v žánru, tak i v přístupu k příběhu a samozřejmě i v kresbě. Do ruky se vám dostává sborník, kde se rozhodně žádné příspěvky neopakují a každý je jiný, jedinečný a dokáže na vás jinak zapůsobit. Jen je škoda, že tu není alespoň jeden skutečně silný příběh, který by nad ostatními vynikal. Tedy alespoň z mého pohledu. Jsem si jinak celkem jistý, že třeba "Vánoce s Buřtem" mohou někoho dostat, ale můj šálek čaje tenhle styl zrovna není. Ale pojďme pěkně postupně.
Začínáme pozvolna příběhem "Kapitán Nikdo", u kterého jsem měl pocit, že by to mohl být jeden z mnoha příběhů delší série, což by nevadilo, ale sám mi přišel tak nějak špatně ukotvený. Najednou byl konec a já jsem neměl pocit, že bych něco až tak zásadního prožil. Velmi příjemně mě ale překvapila kresba, která se na první pohled zdá jednoduchá, možná i nehezká, ale faQy se nebojí a dokáže každou postavu a scénu dostatečně vykreslit, aby byla jasná a pochopitelná a plnila svůj smysl. Dvojstránka s chobotnicí je parádní. Za poměrně akčním komiksem následuje hororový příběh "Špatné ráno", který překvapí svou formou - každý panel je pohledem z očí postavy, která někam jde. Pointa je trochu slabší, ale samotné provedení mi přišlo dostatečně hororové na to, abych právě atmosféru na příběhu ocenil.
Pokračuje se romanticko-poetickým příběhem "Yonguri píše básně", kde poezii hraje hlavně dějovou úlohu. Dějová linka se mi líbila a k žánru mi seděla. Není to velká romance, naopak, je to romance proti proudu, ale právě to se mi na ní líbí. Finále není přeslazené, ale jak je to nazíráno z jiného, než klasického pohledu, vyznívá příběh originálně. Komiks "O mušlích" je sám o sobě více lyrický, což je podtrženo absencí slov, ale i samotnou kresbou, u které máte pocit, že skutečně plyne jako báseň nebo píseň. Velmi příjemné pohlazení na duši. Aby se nám to ale trochu střídalo, tak zase z jiného soudku je "Krokař", který trpí bohužel jedním nešvarem, s kterým se při tvorbě také setkávám. Člověk má skvělý nápad, který uvede, ale finále kulhá. Je to takové příliš doslovné, příliš jednoduché a pozitivní. Není to špatné, ale nadšením z toho závěru skákat nebudete.
"
Emulator Girl" je kraťasem o tom, jak si vyplnit svoje herní a erotické fantazie. Je to správně ujeté, není to nepřístupné, jsou zde narážky a odkazy, které pochopí hlavně hráčská subkultura, ale ani ostatním čtenářům není komik nepřístupný. Pokud jste na mangu a na hraní trochu naladění, je tohle příběh pro vás. Různorodost je na "Vějíři" opravdu krásná, a tak přichází "Ledový", který je setkáním jara a zimy. Je to manga, ale zároveň je to komiks, který je zasazený do slovanských reálií. Příjemná tenká linka dodává potřebné kouzlo, takže vás "Ledový" hezky ovane a potěší. Úplně nezahřeje další komiks, "Tabulka", který je tak nějak prostě fajn. Kresba není špatná, naopak je originální, zajímavá, ale příběh je takový žert s ponaučením, že by se nikdo neměl zatracovat, i když vás naštve.
V pořadí již sedmém "Vějíř" nechybí ani jonkoma - japonský obdoba stripu - a tak se po "Tabulce" můžete zase setkat s "Karlem a Růženou", kteří jsou docela vtipní, a to i v případě, že nejste zrovna otaku. Kromě "Karla a Růženy" je ve sbírce také jonkoma "Anime zadarmo", kde mi ty vtipy nepřišly tak dobře vypointované a téma nebylo plně využito. A to je ze stáje krátkých, čtyřpanelových komiksů vlastně všechno. Pokračujeme ale v těch trochu rozsáhlejších komiksech.
"Rytířství v oblacích" ukazuje, že je možné pro krátký komiks v manga stylu zpracovat i téma druhé světové války, kdy si Arenoth vybral dobrý příběh, který je silný a v jeho kresbě jako silný také vyzní. Z některých postav jsem měl sice trochu toporný pocit, ale ve vzduchu už komiks nabírá správným vítr. Originální, vtipný a přesto dramatický je příběh "Nejlepší přítel plíče", který se sice může tvářit jako parodie, ale tady se nesmí propadnout předsudkům, protože komiks je opravdu dobrý, a to jak po stránce kresebné, tak po stránce scenáristické. Dobré nápady některým tvůrcům nechybí. To je vidět i na Martinu Kadeřábkovi a jeho "Vánocích s Buřtem". Já oceňuji jeho hru s češtinou, ta je skvělá, ale mě tenhle styl komiksu prostě nesedí. Kresba zde má tradici, stejně jako humor, ale opravdu to není něco, co bych rád četl častěji.
Zajímavé, esoterické a zároveň mechanické dobrodružství nám přichystali Špendla a Luc s komiksem "Cítím, tedy jsem". Vytvořit umělého člověka je snem... skutečného člověka, a tady sledujeme jednoho, který k tomu má blízko. Příběh není podán přímo filosoficky, ale nějaké otázky vyvstanou. Bohužel opět jsem měl pocit, že finále šlo udělat lépe, minimálně trochu úderněji. U Smrti mě pak mlátila do očí až příliš velká podobnost s jedním tvorem ze světa Petra Kopla. I když se přiznám, že si nejsem jistý, zda se Petr také někde neinspiroval. "Rock Album" je pak komiks, který nenadchne, ani neurazí, jen v některých fázích mi přišel chaotický a přesně jsem nevěděl, co se vlastně děje. Podobný pocit budete mít i z komiksu "Krajina nočních můr...", což je další příspěvek beze slov. Kresebně velmi povedené, scenáristicky si to prostě musíte nějak přebrat po svém. Jen kdyby některé panely nevypadaly jako vystřižené ze "Sin City". Přitom v dalších panelech je Marek svůj.
Na Kadet a Ryuki jsem byl docela zvědavý a musím říct, že příběh rozhodně nezklamal a dovedl na čtenáře přenést ty správné emoce. Jenže pak přijdou poslední dva panely a vy nevíte, jestli se máte smát, nebo brečet. Já si myslím, že taková pointa nebyla potřeba, i když má určitě něco do sebe. "Až bude nejhůř" je vtipnou hříčkou, kde tu pointu možná odhalíte trochu dříve, ale to vůbec nevadí. Je to krátký komiks, který dostatečně plní svůj účel. Ten úsměv, i když možná trochu smutný, na vašich ústech vyloudí. A nakonec "Most". DanQ má dobré nápady a Janiko je dovede nakreslit tak, jak je třeba. Akční scény jsou akční, klidnější scény jsou pevně zasazeny a mají svůj smysl. Povedlo se tak sbírku zakončit dostatečně dobře a příjemně, abyste knihu zavírali relativně spokojení.
Relativní spokojenost je bohužel dána tím, že zde skutečně není komiks, který by nad ostatními vynikal, který by byl natolik dobrý po všech stránkách, že byste si ho pamatovali. "Vějíř 2015" není špatným čtením, ale může se vám stát, že si knihu přečtete a po nějaké době už prostě nebudete vědět, co v něm vlastně bylo. Nějaké komiksy se do paměti ale přece jen dostat mohou. Na sbírce je nadále krásná různorodost žánrů i témat, které vedou k tomu, že ani v jednu chvíli nebudete mít pocit, že čtete něco, co už jste v rámci sbírky četli. To je moc dobře.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "
Vějíř 2014".
Žádné komentáře:
Okomentovat