Nemám rád politické věci, a tak jsem se začetl do politického komiksu. Nebo jinak. Nemám rád politiku. A ono je přece jen něco jiného, poslouchat zprávy v televizi, anebo číst politickou fikci z pera člověka, který očividně měl hodně načteno, zjištěno a sjezděno, a k tomu měl navíc k ruce geniálního kreslíře, kterého téma také zajímalo. Ono to ani jinak nešlo s odkazem, který si s sebou jako dítě narozené v Bělehradě Enki Bilal nese. Společně vytvořili skvělé příběhy, které vás skutečně mohou chytnout tím, že jsou politické, anebo navzdory tomu. Skvělý příběh může mít v podstatě jakýkoli žánr a vy stejně poznáte, že je jedinečný.
Kniha "Teorie rozpadu" - je to množné číslo - obsahuje dva příběhy, které vyšly v letech 1979, respektive 1983. První se jmenuje "Falangy černého řádu" a ten druhý "Na lovu". Oba dva si berou jako východisko politické události v Evropě. Ten první se zaměřuje hlavně na dopady občanské války ve Španělsku, která neměla vliv jen na Španěly samotné, druhý příběh se pak soustředí na něco, co je i nám blízké. V hlavní roli jsou komunističtí pohlaváři ze všech zemí východního bloku. Ne, ani mě tohle nezní jako výbušná kombinace - v hlavní roli jsou většinou postarší nebo rovnou staří muži - pro skvělý příběh, natožpak skvělý komiks. Jenže ona to nakonec celkem výbušná kombinace je.
"Falangy černého řádu" jsou příběhem o tom, že lidé, co bojovali ve Španělsku, jsou stále naživu a žijí si svoje životy různě po světě. Bojovali za správnou věc. Alespoň si to myslí. Jenže teď zjišťují, že jejich boj nebyl dobojován a že jsou zde stále Falangy černého řádu, které chtějí dokončit, co se před lety začalo. Falangy jsou jedna strana konfliktu, hlavní hrdinové, které sledujeme, jsou strana druhá. Falangy jsou v podstatě definováni jako teroristi, ale postupem děje si uvědomíte, že ono to není až tak jednoduché. Naopak je snadné, aby se každá ze dvou stran stala tou špatnou. A proč vlastně bojují? To je velmi trpká otázka, kterou nelze snadno odpovědět.
Pierre Christin neříká, že by válka neměla smysl, alespoň to neříká doslovně. Ale ona smysl nemá, protože nemá takové výsledky, které by nevedly k dalším konfliktům. Jiný pohled na světové dějiny pak nabízí "Na lovu", kde se setkáváme s oněmi komunistickými pohlaváry, kteří si vyrazí na jeden lov. Sejdou se na horské chatě, krásně sněží, soudruzi se po letech setkávají, je v tom něco přátelského, ale zároveň děsivého. K něčemu se schyluje a vám je jasné, že to, co čtete, každý panel, má vliv na celkové dění. Minulost ovlivňuje současnost i budoucnost. Je to relativně přímočará struktura, ale až na konci vám dojde, jaký má všechno smysl. A Pierre Christin rozhodně není špatným autorem, aby tohle nezvládl. Doslov je pak ještě takovou tečkou nad absurdním jednáním lidí, které nikam nevede, jen k tomu přelévání moci, kterou oni stejně nedrží pevně v rukou.
Příběhy samy o sobě jsou dobré a Pierre Christin dokáže být akční, dokáže gradovat příběh a také jej vypointovat. Jenže "Teorie rozpadu" by prostě nebyly kompletní, pokud by je nekreslil Enki Bilal. Už když knihu otevřete a podíváte se na některé jeho panely, nadchne vás jejich preciznost, jejich detailnost a jejich krása. V případě komiksu "Na lovu" pak zašel ještě dál, protože kreslil rovnou barevně, nekoloroval až dodatečně, a jeho kresbě to nesmírně prospělo. Je příjemná, i když stylizovaná, plastická a živá, ještě živější než u prvního z komiksů. Je krásné vidět, že skvělý kreslíř se během čtyř let dokázal vypracovat ještě na vyšší úroveň svých schopností. V prvním komiksu je přemíra čar uhrančivá a já jsem jen lapal po dechu z toho, jak to všechno Enki musel kreslit, jak náročné to bylo. Geof Darrow by mohl vyprávět. U komiksu "Na lovu" jsem zase žasl nad stylizací, kterou mu Pierre dovolil svým mírně snovým příběhem.
 |
| Pierre Christin |
Pierre a Enki se skvěle doplnili a z jejich společného úsilí vzešlo něco, co by si měl každý přečíst a co jen ukazuje na to, že nám ještě chybí hodně toho, co v překladovém komiksu neznáme. "Teorie rozpadu" mají svoje prvky, které mě dokonale nenaplnily, hlavně určité neuspokojení v některých fázích příběhu, ale ono je to vykoupeno realističností. Máte pocit, že to, co se děje, je důležité, ale pak si uvědomíte, že ty postavy jsou snadno zapomenutelné, a to bez ohledu na to, jak velký příspěvek k dějinám měly. Neexistuje spravedlnost, a pokud, je podávána zvláštně, ale on mnohdy ani neexistuje skutečně ospravedlnitelný smysl prezentovaného chování. A přesto budete mít pocit, že jsou vám ty příběhy blízké, a to platí i pro první, který se odehrává v jiné než nám relativně dobře známé oblasti. Mistrovská díla evropského komiksu tentokrát dostála svému titulu a já chci další.
Žádné komentáře:
Okomentovat