Bratři Tesařovi jsou zajímavou dvojicí, která se uvedla ve sborníku "Vějíř", pro který celkem pravidelně píší nebo kreslí komiksy. Funguje jim spolupráce s jinými autory, ale i společná práce, jak se ukazuje právě na knize "Gymnázium příšer", které je jejich první společnou vydanou knihou, která není sborníkem více autorů. Tento jejich první úspěch byl navázán ještě vydáním knihy" Versus" v roce 2012, na kterou také brzy uvedu recenzi. Bratři pak mají role při tvorbě poměrně dobře rozdělené. O příběh se stará Antonín a o kresbu Jiří, což je na první pohled něco, co vás zaujme. Kresba je rozhodně velmi dobrou stránkou bratrské spolupráce a už obálka nabudí. Pravda, nabudí hlavně tím, kdo se na ní vyskytuje.
Název "Gymnázium příšer" je takový všeříkající. Ale nenechte se zmást. Osobně jsem si myslel, že se bude jednat o sbírku hororových povídek, vzhledem k tomu, že jsou bratři inspirováni mangou, čekal jsem možná trochu něco jako "Spirála", jednoduše něco pořádně temného. Ale tohle není případ útlé knížky "Gymnázium příšer", která vám přinese povídky, které jsou primárně... zvláštní. Kniha je rozdělena na celkem sedm krátkých příběhů, které jsou uzavřené a nijak zásadně se neovlivňují. Jsou to prostě příběhy toho, co se může stát na škole, kam chodí příšery.
"Tomáš" je povídka na úvod a je to dle mého názoru povídka slabší. Je to jednoduše komiks o tom, že po škole nechodí jen příšery, ale také naši mrtví prezidenti. Tady je prostě nápad nosnou myšlenkou, ale nikoli takovou, která by skutečně unesla pořádný příběh, který s vámi zamává. A tak po první povídce přicházejí trochu rozpaky z toho, co vlastně držíte v ruce. Napravení reputace ale přináší komiks "Polibky", který už má svým pojetím hodně do Japonska, protože tady dochází k zajímavému propojování těl, které je spojeno s polibky. Tohle je hororová povídka, která se mi velmi zamlouvala, a to přitom není nijak brutální, tvůrci si pořád snaží udržet humor.
"Spolužáci", to je výborná psychologická hra, která mi připomněla "Věřte, nevěřte", respektive některé příběhy, které jsem viděl. A to vůbec nemyslím ve zlém, protože já jsem ten televizní pořad měl moc rád. Povídka má velmi dobrou atmosféru, kdy je to správně psychologické s dobrou pointou. Nejdelší povídka celé knihy, "Sestry", mě docela zklamala. Místy je to správně šílené, ale při použití chlapce, který vypadá jako lidský synek Cthulhu, jsem prostě čekal něco trochu víc, něco, co mě opravdu dovede zaujmout. Tady se to nekonalo, rozhodně ne v takové míře. "Šikana" už byla o něco lepší, hlavně proto, že je krátká, používá jediné slovo, kterým je právě šikana, a navíc má dobrou a údernou pointu.
Dvě poslední povídky už jsou skvěle absurdní a je poznat, že tady už se bratři popustili ze řetězu a nechali vyniknout děsivou šílenost svého světa. "Stroj" je krásnou ukázkou toho, jak může skončit tělocvik, když nejste moc nadaní. A následuje "Vejška", která se zase zaměřuje na to, jak se snažíme za každou cenu zjistit, co vlastně budeme po škole dělat. Tyhle dvě povídky jsou dobrým zakončením povedené sbírky, jež má bohužel přece jen minimálně dva slabé kusy, díky nimž není zážitek tak silný. Ale nejen díky této knize se ukazuje, že tady máme silnou autorskou dvojici, která má co ukázat a která ještě může přijít s mnohým zajímavým. Na jejich "Versus" jsem teď hodně zajímavý.
Žádné komentáře:
Okomentovat