Kdo by dnes neznal Mimoně? Jsou v podstatě všude. Tohle je krásná ukázka, jak se dá vedlejší postava filmu, která byla zábavná, ale pro děj ne až tak důležitá, využít, když si ji diváci oblíbí. Nejen, že ve druhém filmu "Já, padouch" dostali více prostoru, ale také došlo na to, že si zahráli ve vlastním filmu, který se téměř obešel bez Grua. S tímto filmem, který byl hojně navštěvován - a vlastně pořád ještě v kinech běží - se strhlo hotové šílenství a se žlutými postavičkami se můžete setkat skutečně všude. Ani já jsem šílenství nevyhnul a film jsem rád viděl, i když pravda, nenadchnul mě tolik jako trailer. Další důkaz, že by člověk na ty upoutávky neměl koukat. Když teď s přítelkyní na ty žluté postavičky někde narazíme anebo jdeme nakupovat ovoce a zeleninu, normálně na sebe řveme "Banana!"
A "Banana!" je i podtitul první knihy sebraných stránkových stripů s těmito postavičkami. Pokud se vám Mimoni líbí, tak v knize, kterou vydalo nakladatelství Crew, najdete jen je. Žádný Gru a ani nikdo jiný. Tohle je prostě one group show, abych tak trochu parafrázoval zažitější termín. Tou skupinou jsou tedy malí, žlutí panáčci v montérkách, kdy někteří měli to štěstí a mají dvě oči, jiní se musejí spokojit pouze s jedním. Nemyslím si však, že by jim to nějak zásadně vadilo. I s tím jedním okem vidí dobře a jsou schopni vždycky něco provést, i když ne nutně úmyslně, spíše tím, že jsou prostě trochu nešikovní a nedomyslí, jaké by mohli být následky jejich chování. To české pojmenování, Mimoni, jim prostě dokonale sedí.
Jak jsem již napsal výše, nečekejte nějaký souvislý komiks, tohle jsou stránkové stripy, což je pro evropský komiks poměrně typické. Ano, nejedná se totiž o komiks, který by vznikal rukou amerických autorů, ale v případě obou se jedná o frankofonní původ. Didier žije ve Francii a Reanud zase v Belgii. Jejich společný přístup se vyplatil, a to hlavně proto, že komiks je velmi specifický - je beze slov. Ano, sem tam jsou nějaké popisné tabulky, jednou se i objeví nápis "Den nato...", nechybí ani zvukové efekty, ale Mimoně samotné neuslyšíte mluvit. Na jednu stranu je to omezující, protože vtipy musejí být vyprávěny pouze obrazem, na druhou stranu to klade velké nároky na tvůrce, a pokud ti se s tím dobře popasují, může vzniknout zajímavé a jedinečné dílo.
Pravda, ono se v konečném důsledku o až tak výjimečném díle mluvit nedá, ale přesto se vám do ruky dostane komiks, který je zábavný. Ty vtipy jsou povedené a ještě o něco více si je užijete, pokud už máte k malý postavičkám vztah. Ale tak to se u podobných komiksů očekává. Musím říct, že mě velmi zaujalo, jak jsou tvůrci beze slov schopni vyprávět tolik vtipů - a to se jedná jen o první knihu - které nejsou špatné, mají smysl a mají pointu, která je zábavná. Nejsou to nutně třeskuté vtipy, jsou mnohdy jen takové hezké, ale to nic nemění na tom, že potenciál samotné kresby jako vyprávěcí formy byl využit velmi zdárně.
Žádné komentáře:
Okomentovat