Zapomeňte na všechny další postavy, teď už jde opravdu jen o Naruta a Chlípného mudrce - vážně skvělé přezdívka - kteří se musejí postarat o to, aby se pro jejich vesnici našel nový Hokage, který bude udržovat pořádek. Na začátku se ještě setkáme se Sasukem, který se snaží Naruta zachránit, je zde i Sakurka, ale pak už se hlavní dění točí jen kolem toho, jak se Naruto má stát pořádným ninjou a má si osvojit nové techniky, které jsou důležité pro jeho přežití. Naruto je totiž cílem nepřátel, kteří chtějí ovládnout sílu, jež se v něm skrývá a jež ani on není schopen pořádně pochopit. Hlavně proto, že je v téhle knize zase hezky natvrdlý.
Naruto a Chlípný mudrc musejí najít Cunade, která je další z velké trojice a která by měla být Hokagem. Jenže i tohle je osoba, která je poměrně kontroverzní, protože jak se v knize dozvíme, je tahle legendární ninja hráčkou, která má trochu problémy s tím, že neví, kdy má přestat. Navíc je také Legendární smolařkou. Jenže Naruto je ještě dalek toho, aby se s ní setkal. On po ní vlastně ani tolik nepátrá. Naruto se totiž zaměřuje na výcvik a na trénink, který zde Masaši Kišimoto popisuje relativně zdlouhavě, ale nikoli nudně. Když není tolik akční, je zábavný.
Právě zábavnost je silnou stránkou téhle knihy. I když zde jsou náznaky něčeho vážnějšího a toho, že na postavy ještě čeká pořádné nebezpečí, tak je to celé odlehčeno právě díky tomu, že je zaměřeno hlavně na Naruta a na to, že je celkem debílek a že se musí opravdu hodně snažit, aby zvládnul všechno, co se po něm chce. Masaši Kišimoto zároveň ukazuje, že je schopen pořád vymýšlet zajímavé techniky a že i s celkem jednoduchého tréninku dovede udělat záležitost, která má skoro mytický charakter. V tomhle díle je vidět, že chce čtenáři přinést něco víc, ale zároveň ho pořád bavit a nenudit.
"Naruto 17: Itačiho síla" je dalším povedeným dílem v téhle sérii, která plyne dál tempem, jež se mi líbí. I když se mi série ze začátku nezamlouvala, Masaši Kišimoto mě celkem brzy přesvědčil, že svoje kvality má a že jakmile se trochu rozhoupal, představil nám postavy a svůj svět, tak už na sebe vrší nápady, zajímavé zápletky a dovede předvést něco, co není jen opakováním něčeho, co už psal. Je originální, alespoň v rámci možností, a když představuje nové postavy, tak ty většinou stojí za to. Cunade se tváří jako postava, která do děje pořádně zasáhne. A jsem docela rád, že to hodně mužské prostředí naruší právě žena. Docela se na další knihu těším, tak mi snad nebude dlouho trvat, abych ji přečetl a zrecenzoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat