Peter Bagge mě zaujal svou knihou "
Hej, Buddy!", což je ve skutečnosti pokračování knihy "Bradleyovi". V knize "
Hej, Buddy!" zjišťujeme, jak se Buddymu žilo poté, co odešel od rodiny, v knize "Bradleyovi" poznáváme právě ostatní členy rodiny, od které Buddy odešel. A nutno říct, že s jeho povahou a povahou všech, které Peter Bagge popisuje, se ani moc nedá divit tomu, že vypadnul. Na druhou stranu, už přece jen byl ve věku, kdy si měl nějakou tu pořádnou práci najít. A ne, prodávání trávy rozhodně není něčím, čím by se měl člověk živit po zbytek života. I když... proč vlastně ne? Jasně, něco se zákony...
Buddyho rodina je celkem pětičlenná. Na první pohled by se zdálo, že je to funkční rodina. Alespoň v tom smyslu, že je zde otec a matka, kteří žijí v dlouhodobém svazku, a tři děti, přičemž matka nemusí pracovat. Alespoň tedy do nějaké chvíle. Jenže Peter Bagge si v tomhle díle zakládal, aby ukázal, jak rodina - a je celkem jedno, jestli americká nebo jiná - nefunguje. Buddy je nejstarší z dětí a je to flákač a povaleč, který nemá cíl. Babs je ta holka, která není kočka, ale chce za každou cenu zapadnout, protože "sociální status" je pro ni to nejdůležitější. Nejmladší Butch je takový ten spratek, který si sem tam ještě hraje a je vlastně hodným dítětem.
Abych se ještě vrátil k rodičům, tak ty jsou prezentováni jako životem unavení lidé. Hlavně otec. Ten přijde domů, chce teplou večeři, chce baseball a klid, aby ho nikdo neotravoval. Jen jednou si se synem skutečně promluví a oba cítí, že to je zvláštní událost, která rozhodně nevede k oboustrannému naplnění. Matka je pak žena v domácnosti, která se rozhodne, že bude pracovat, ale nakonec to vede k tomu, že zjišťuje, jak je její rodina nesamostatná a sama poznává, že život, který žije, není úplně tak dokonalý, jak by si chtěla myslet. A ano, pořád ještě zůstáváme u toho, že komiks "Bradleyovi" jsou docela zábava.
Peter Bagge je skvělý v tom, jak dokáže karikovat americkou společnost konce 80. let. Jsou zde zdůrazněny dějinné problémy z pohledu obyčejné rodiny a je vidět, jak ti lidé prostě ani nechápou, co se děje. Vnímají to jen jako něco, co se děje mimo, a přejímají názory, které jim někdo řekl, svoje vlastní si dělají jen těžko a nejsou ochotni měnit zažité "pravdy". A to jak v případě mladých, tak i v případě starých. Postavy se pak snaží sledovat nějaký cíl, ale nejsou schopny zhodnotit, jak smysluplný takový cíl je, ani nejsou schopny přijmout názory někoho zkušenějšího.
|
Právě zde "Bradleyovi" vycházeli původně |
Přečtěte si "Bradleyovi" a sami přemýšlejte, jak se chováte ke svým dětem anebo ke svým rodičům. Tahle kniha krásně zdůrazňuje to, jak jsme někdy hloupí, jak jsme pokrytečtí. Nejsem si jistý, jestli je v pozadí ještě nějaká naděje toho, že to může být lepší, možná ani ne, ale přesto si nemohu pomoct, ten Baggův styl je takový, že vás baví sledovat tuhle rodinku. Možná i proto, že si říkáte, že to není ta vaše. Jenže ono se vážně někdy jen stačí trochu zamyslet a uvědomíte si, že ono to někdy až takové přehánění vlastně není. Tohle prostě mohl vytvořit jen někdo, kdo má hodně dobré pozorovací schopnosti.
Na Comics Blogu si můžete přečíst recenzi na knihu "
Hej, Buddy!".
Žádné komentáře:
Okomentovat