Joe Sacco je autor, který mi dlouho unikal, anebo lépe řečeno jsem se mu prostě vyhýbal. Ani nevím proč, protože ve skutečnosti mám dokumentární komiks velmi rád, stejně jako ten cestopisný a životopisný, pokud jsou povedené. A že by ten chválený Joe Sacco nestál za to? Ne, asi jsem se spíše obával toho, že mě jeho kniha vrhne do deprese, protože tento autor je chválený právě proto, že podává pravdu realisticky a silně. No, co si budeme povídat, dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Drsnou podobu toho, co se dělo v letech 1992 až 1995.
Docela mě dostal jeden komentář na
ComicsDB.cz. Budu citovat: "Před přečtením této knihy mi nebyly zcela jasné všechny věci kolem téhle války. Teď už jsou." Jestli autor komentáře skutečně pochopil celou podstatu téhle války, k tomu mu gratuluji. Nemyslím si, že by bylo možné něco takové pochopit na základě tohoto komiksu, i když ten je sebelepší a podává skutečně komplexní obraz o tom, jak válka vznikla, jak probíhala a jak pravděpodobně skončila, i když ono je otázkou, jestli v oblasti, kde došlo k takovému konfliktu a nenávisti je možné, že se nic takového opakovat nebude a že to bude vlastně jen pokračováním této války.
Joe Sacco cestoval do Goražde v době, kdy zde ještě byly problémy, byl zde i poté, co došlo k osvobození této "bezpečné zóny". Nezažil kruté boje a neviděl je na vlastní oči, ale to, co mu jeho přátelé, které si v Goražde udělal, vypověděli, dokázal zachytit jako člověk, který by byl očitým svědkem. Některé jeho panely vyrazí dech, a i když jsou čistě fabulací, je na nich vidět, že Sacco docházel zachytit emoci v lidském obličeji, dokázal jednou scénou vystihnout utrpení, snahu nevzdat se, touhu po životě a zděšení z toho, co všechno je možné, co člověk dokáže.
Joe Sacco využívá zajímavý - i když nijak zásadně novátorský - způsob tvorby. Sledujeme jeho, jak prochází Goražde, aby nám vyprávěl, co sám viděl a prožíval. A pak jsou zde vzpomínky těch, které zpovídal. Ty jsou většinou na černém podkladu, kdežto Joovi zážitky jsou na bílém podkladu. V podstatě klasické rozdělení na současnost a flashbacky až na to, že v tomhle případě se budete bát toho, co na tom černém podkladu zase uvidíte. A že to jsou velmi často skutečně hrůzné scény. Jen je potřeba si uvědomit, že tohle není něco, co je pouze příběhem, ale že jsou to vzpomínky na něco, co se skutečně stalo. Pak vás napadá otázka, která je nesmírně tíživá: Jak je možné, že ti lidé dál žili v zemi, kde byli Srbové jen krok od nich?
Kniha "Bezpečná zóna Goražde" mě snadno přesvědčila o tom, jak skvělý je Joe Sacco dokumentarista, ale stejně tak, jak dobrý je umělec, protože dokáže podat pravdu tak, jak ji chápe, ale také tak, jak ji můžete uvěřit, že se skutečně stala. Nesnaží se přikrášlovat, naopak mi přišlo, že se i trochu některým věcem raději vyhne, aby to nebylo tak děsivé. I tak ale toho uvidíte a přečtete dost na to, aby i na vás sedla deprese z toho, že nechápete, jak je možné, že se k sobě lidé takhle chovají. Ale oni to dělají. Bohužel. Skoro se bojím otevřít "Palestinu", kterou mám také doma. A přesto to udělám, protože pod Joovýma rukama ožívá historie. A tu bychom si měli připomínat. Hlavně proto, abychom se podobným chybám vyhnuli. Což ale stejně nedokážeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat