Tak jsme se dočkali i druhé knihy a po komiksu "
Superman: Nespoutaný 1" docházíme k celkovému zakončení příběhu, ve kterém se Superman prezentoval jako velká hrozba pro lidstvo. Jak to se Supermanem dopadne? Jak skončí jeho konfrontace s protivníkem, který je silný - nebo silnější? - jako on sám? Dokáže se z tohohle dostat? Scott Snyder vytvořil příběh, který je akční, který se snaží o to, aby plynul, aby měl děj, ale pokud by šlo o tohle, tak je to jen trochu lepší dílko, které hraje hlavně na kresbu Jima Leeho. Ale Scott Snyder chtěl do komiksu vložit víc. Chtěl ukázat, že je dobrým scénáristou. A ono se mu to relativně povedlo, jen mám prostě pocit, že si k tomu nevybral tu nejlepší postavu.
Superman je stálice DC Comics, je to jeden z nejstarších superhrdinů, rozhodně z těch, kteří jsou stále aktivní. Spolu s Batmanem jsou zlatem tohoto vydavatelství. Jenže tam, kde dovede být Batman zajímavý a kde došlo k jeho celkovému redefinování (díky autorům jako jsou Moore, Miller nebo Loeb), tam zůstává Superman relativně stejný, jen s jemnými záblesky toho, že v něm může být něco víc. Anebo se jeho příběh pojme trochu jinak, což se podařilo například Millarovi v komiksu "
Superman: Rudá hvězda". Ale to byla jen taková vedlejší minisérie, jen dobrý nápad, který nemá na vývoj postavy vliv.
Scott Snyder a vlastně celý projekt "The New 52" se pokusili Supermana představit v trochu jiném světle. V podstatě to znamená, že se stává vyděděncem a není milovanou postavou. Lidé nekřičí: "Je to pták? Ne, je to letadlo? Ne! Je to Superman." Když ho vidí na obloze, tak chtějí střílet. Superman je v první řadě mimozemšťan a lidé vůči všemu mimozemskému trpí silnou nedůvěrou až nenávistí. Tohle je samozřejmě především doména Lexe Luthora, ale on i generál Lane má na Supermana spadeno. Jako kdyby cílem světa bylo Supermana sprovodit ze světa. A to je v knize "Superman: Nespoutaný 2" skutečně prezentováno.
I když by se mohlo zdát, že je příběh hlavně o tom, jak se Superman vypořádá s novým padouchem, zachází se o něco dál a čtenář zjišťuje, že to, co se Supermanovi děje, je součástí mnohem komplikovanějšího plánu. Když se pak objeví jeho strůjce, máte pocit, že už se dá na supermanský scénář napasovat skutečně cokoli. Celý plán tak zní dost šíleně. I díky tomu se některé postavy, které jsou zde důležité - zmiňovaní Luthor a Lane - zdají být spíše karikaturami než skutečnými lidmi a slouží jen jednomu účelu. Ukázat, že Superman, i když je popisován jako rozervaná osobnost, je pořád tím silným strážcem, který si zakládá na hodnotách a na tom, že lidský život je to nejvzácnější a v jeho přítomnosti nemůže být žádný ztracen. Nemůžu si pomoct, ale i v tomhle psychologickém provedení mi Superman přijde neskutečně nudný.
Co nudné není, to je Leeho kresba. Strana 50 mi doslova vyrazila dech a některé další velké panely jsou prostě nádherné. Jako kdyby Lee pod Snyderovým scénářem nabral dech a zase jednou se snažil a skutečně kreslil nádherné obrazy. Bohužel to nic nezmění na tom, že postava Supermana zůstává stejně problematickou jako vždy. Tenhle komiks křičel po jiném konci, křičel po tom, aby se Supermanův svět změnil, aby došlo k zásadnímu zlomu v jeho životě, a to spíše negativním směrem, ale nic takového nás samozřejmě nečeká. Musíme se spokojit s tím, že je tohle uzavřená minisérie, kde Jim Lee ukázal, že je pořád jedinečným mainstreamovým autorem a že ho v kresbě jen málokdo překoná. Alespoň v rámci superhrdinského komiksu.
Žádné komentáře:
Okomentovat