Miluji "Gantz"! Netušil jsem, že v sobě ještě najdu tu neskutečnou radost, kdy se těším, abych otevřel další knihu, kdy jsem doslova k neudržení a musím si knihou prolistovat ještě před tím, než ji pořádně začnu číst. Je v tom něco krásně dětinského a pubertálního a já jsem rád, že ve mně tyhle pocity dokáže nějaké dílo vyvolat. Ano, je v tom i trocha klasické nadrženosti, ale jak zjistíte zrovna třeba v tomhle devátém dílu, tak "Gantz" není jen o holkách a o velkých prsech. Ta zde jsou v podstatě jen součástí obálek, které - jak už to tak v rámci série bývá - nejsou nijak vztaženy k ději. Vůbec to nevadí, protože vás samy o sobě dovedou navnadit. Pokud tedy máte rádi vnadné ženy. Hiroja Oku je v tomhle štědrý a díky své krásně ladné kresbě a tenké lince dává komiksovým nadržencům to, co chtějí.
Ale opět se musím vrátit k tomu, že Hiroja není jen úchyl, ale je také autor, který svým čtenářům prezentuje příběh, jež je bude bavit, jež je bude zajímat a na jehož další díl se budou těšit. Já se dalšího dílu prostě nemohu dočkat. Ano, částečně je to dáno tím, že ten jeden díl uteče rychle a děj se zase tolik neposune, ale také je to proto, že většina dílů končí otevřeně a vy bušíte do stolu a přejete si, aby byl další v knihkupectví, abyste nemuseli pár měsíců čekat. Přitom je kadence čtyřikrát do roka celkem rychlá na rozdíl od jiných komiksů. Ještě že je pořád co číst a člověk se může soustředit i na něco jiného.
Minulý díl nás - nebo především hlavní postavu Keie - zanechal v nezáviděníhodné situaci. Mělo dojít k přesunu do světa, kde vybraní lidé bojují s nebezpečnými mimozemšťany. Jenže tentokrát se neměla přesunout celá skupina, ale pouze Kei Kurono sám. Tohle rozhodně nebylo zjištění, které by ho potěšilo, hlavně když měl v hlavě ještě dostatečně živé vzpomínky na to, k jakému masakru došlo při poslední misi. Přežil vlastně jen on sám, a to jen tak tak. Ale nemůže si vybírat. Skutečně míří na mimozemšťany sám. A hned se s prvním setkává. Je to takový divný malý mužík s něčím, co vypadá jako složená křídla na zádech. Je neskutečně rychlý a Kei má co dělat, aby ho porazil. Potom zjistí, že těch mužíků je trochu víc. Je zde výtečná scéna trhání rukou a Hiroja ukazuje, že mu akční kresba a násilí jdou skvěle. A přesto má limity a není až tak odporný, jak by mohl být. Celou dobu má prostě šmrnc.
I když by se mohlo zdát, že se příběh zase nikam nevyvine, opak je pravdou a Kei poznává, že svět Gantz a jeho skutečný svět jsou mnohem propojenější, než by se mu líbilo. A tak ve druhé polovině knihy dochází k dalšímu neskutečnému masakru, který samozřejmě nekončí a má pěkně otevřenou poslední kapitolu, abyste se mohli těšit na další díl, který se na trh dostane v prosinci. Hiroja Oku ani na chvíli nepolevil a stále dává čtenářům to, co chtějí. Neskutečnou jízdu, která se nezastaví, nahotinky, které vypadly ze snů mnohých z nás, a samozřejmě příběh, který podle všeho přece jenom někam směřuje. Zábava s dějem, který vás strhne na mnoho dílů. Tohle je prostě skvělá kombinace.
To jsem rád, že to někoho baví ^_^.
OdpovědětVymazatNeskutečně :-)
OdpovědětVymazat