Přiznám se, že jsem
hru "Plants vs. Zombies" nehrál, dokud jsem nezjistil, že je na trhu komiks, ten jsem si nepřečetl a pak jsem si hru, kvůli recenzi, sám nezkusil. O té hře jsem věděl, ale mám pocit, že jsem se dostal do věku, kdy prostě nemusím hrát všechno, co existuje. Ale nakonec jsem si hru vyzkoušel, respektive její první verzi, a zjistil jsem, že před těmi pěti lety by mě to možná bavilo. Hry, kdy musí hráč bránit nějaký prostor před útočníky, jsem kdysi žral. Ony jsou takové celkem návykové. Když jsem si ale střihnul pár prvních kol, docela by mě zajímalo, jak to došlo až k tomu, že se od celkem jednoduché hry tvůrci dostaly ke komiks. Ale tohle je prostě spojeno s postavami, které jsou v příběhu vytvořeny.
Postavy jsou již v první verzi hry, ale větší prostor dostávají ve hře druhé, kterou už si na PC nezahrajete. Na to potřebujete nejlépe tablet, abyste na displeji měli alespoň trochu zážitek. Ten komiks skutečně primárně funguje jako marketingový produkt, což je spojeno i se jménem scénáristy Paula Tobina, který se na takové komiksy zaměřuje. Má na svědomí třeba komiks "
Angry Birds Komiks 1: Návnada", ale třeba také o něco více povedený komiks "
Zaklínač: Skleněný dům". Kniha - nebo spíše sešit - "Plants vs. Zombies: Trávogeddon" je takovým průměrem, který ale dovede překvapit tím, že je zábavný.
Komiks "Plants vs. Zombies: Trávogeddon" nehraje na nějaký komplikovaný příběh, ale využívá se to, co bylo ve hře použito jako základ - městečko je napadeno velkou skupinou zombie a několik vybraných obyvatel se snaží přežít. Díky šílenému géniovi Davovi zjistí, že to, co je může zachránit, jsou květiny, které byly speciálně šlechtěny proto, aby byly schopné takové nákaze odolat. Některé mají schopnosti střílet jakési koule, jiné zase zmrazují, další jsou tak velké, že zombie rozmačkají. V podstatě jednoduchý princip toho, že každá květina má nějakou schopnost, kterou je možné proti zombie strategicky využít. Navíc díky hře jsou zde ještě prvky, které jsou použity i ve prospěch příběhu - květiny potřebují slunce a jeho nedostatek je jedním z hlavních motivů děje. Tohle oceňuji, že se tvůrci snažili, aby pravidla hry, ať je jak chce jednoduchá a neoriginální, byla v komiksu použita nejen jako vedlejší prvek, ale místy jako zásadní součást děje.
Když už oceňuji to, že jsou v ději použity principy hry, musím také ocenit skutečnost, že Paul Tobin má celkem smysl pro humor a jeho příběh je místy pěkně ujetý. Sem tam jsem se i docela zasmál, což jsem od podobného komiksu ani moc nečekal. Tohle podtrhuje i kresba, kdy se Ron Chan snažil, aby na větších panelech pořád bylo něco, na co by se dalo koukat, něco, co je zábavné, takové vnitřní vtípky nad rámec scénáře, což komiks docela příjemně oživuje. Netvrdím, že je to skvělý komiks a že je to velké dílo, ale právě tahle snaha bavit, která je z komiksu cítit, z něj dělá něco, co je alespoň trochu nadprůměrné, a to především v rámci komiksu, který vzniká na motivy hry, což je vždycky celkem komplikované - hlavně proto, aby to tvůrci neodflákli. A tohle mi jako odfláklé nepřijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat