Docela dlouho jsme si počkali na druhou knihu Jerieho série "Candide", ale musím uznat, že se čekání vyplatilo. I když by se na první pohled mohlo zdát, že na 64 stranách se toho moc nestane, Karel nabízí tolik děje, až je to skoro neuvěřitelné, tolik zvratů, až se vám to nebude pozdávat, a tolik šílené akce, která vás dovede strhnout, takže budete jen hltat každou stranu a budete přemýšlet o tom, co vlastně znamená ten prolog a nakonec i ten epilog. Ale to mezitím je celkem jasné. Je to příběh jednoho prosťáčka, který měl ke všemu přistupovat s optimismem a s nadějí, že možná všechno má opravdu svůj smysl.
Já nejsem nijak velký milovník steampunku, ale celá jeho premisa mi přijde zajímavá. V období 19. století a dříve vypadají sci-fi prvky neskutečně zajímavě, navíc skutečnost, že jsou většinou poháněné párou, je sama o sobě kouzelná. Přesto, jak říkám, tenhle žánr nijak zásadně nevyhledávám. Ale také se mu nebráním. Karel Jerie ukazuje, že pro komiks je steampunk jako dělaný a v jeho podání různá udělátka, ale hlavně obrovské lodě vypadají nádherně a dovedou vás patřičně ohromit. Tohle je ale pouze jedna část příběhu. Ono je primárně pořád zaměřeno na postavy, které mají jedinečné designy. Navíc, hned na standardní obálce, je vám ukázáno, na jakou postavu se můžete těšit.
Octobriana je jedinečný fenomén, ať už kladný nebo záporný, ale jako postava je prostě krásná. Můžete se na ni dívat jako na něco, co mohlo být součástí komunistické propagandy, ta hvězda na čele vám může vadit, ale Octobrianě se prostě nemůže vzít, že je jako postava jedinečná a že má v sobě potenciál. Nemyslím si, že by ho Karel využil naplno, ale už to, že se zde Octobriana objevuje, beru jako velmi pozitivní faktor. Ale ono je to stejně i s dalšími postavami. Všechny jsou skvěle vykreslené, a to i přesto, že už z podstaty se jedná o karikatury postav klasických i modernějších. Ale tahle karikatura je zásadní pro vyznění celého příběhu, který ukazuje, jak názory utvářejí člověka. Tedy všechny lidi, až na jednoho, který vším prochází jakoby nezměněn.
Candide ale není statickou postavou. On prochází různými utrpeními, ať už v Nýdrlandu anebo Port-Ugalu, což jsou pro tento druhý díl dvě hlavní dějiště. Prochází jimi, strádá, ale jako kdyby jej nic nedokázalo srazit na kolena a on - ať už náhodou anebo na základě vlastní síly - pokračuje dál a každé další příkoří nechává za sebou, jako kdyby to byla jen etapa jeho života. Tohle je na postavě Candida nesmírně krásné. Navíc jsou dobrodružství, která prožívá, skutečně nadmíru fantaskní a ujetá, nemluvě pak o tom, jak Karel využívá různé prvky našeho světa, sci-fi světa a světa minulého. Všechno tvoří nádherně šílenou směs, ve které je všechno na svém místě. Karel si pak může dovolit i takové dvojstránky, kde se zabývá historií nakažení pohlavní nemocí.
"Candide, kniha druhá: Velký inkvizitor" je výborným nástupcem prvního dílu a udržuje kvalitu v podstatě na stejné úrovni. Sem tam už budete mít pocit, že je těch humorných prvků moc, a já jsem ten pocit měl, protože ne vždy fungovaly, ale na druhou stranu slouží to celkovému dokreslení děje. V konečném důsledku tak humor k příběhu neodmyslitelně patří. Hlavně proto, že i přes humornost je tohle příběh, který se naváží do názorů a světonázorů, do člověka a jeho myšlenek, což jsou údery, které potřebujeme. Zdá se, že v dnešní době stejně jako jindy. Anebo možná více, protože díky internetu mají všichni názor na všechno. Hlavně na to, čemu nerozumí. "Candide" je úderný a hlavně zábavný. Jo, a také je český. Ony zde opravdu vznikají dobré věci.
".
Žádné komentáře:
Okomentovat