To nám to ale letí. Už jsme u třetí knihy ze série "Želvy Ninja", a i když se nám změnil logotyp, což bylo dopředu hodně avizováno a i v knize to Václav Dort vysvětluje, rozhodně se nic nezměnilo na tom, jakou kvalitu, příběhovou a kresebnou, dostáváme. I když mě druhá kniha tak neodrovnala jako první, tak v případě třetí jsem zase naskočil na nostalgickou vlnu, a to doslova, protože některá témata, která jsou v knize obsažena, skutečně nostalgii vzbuzují, ať už nostalgii po starých dobrých časech, kdy jsme želváky sledovali v televizi, anebo prostě nostalgii po dětské nevinnosti, která mě už bohužel před nějakou dobou také minula.
Kniha se skládá především z jednosešitovek, které se věnovaly jednotlivým postavám/želvákům. První jednosešitovka s Rafaelem, byla součástí knihy "
Želvy Ninja: Menu číslo 1". Na zbylé tři se dostalo právě v knize "Želvy Ninja: Menu číslo 3", takže si tedy můžeme vychutnat příběhy zaměřené nejprve na Michelangela, následně na Donatella, přijde intermezzo v podobě devátého čísla hlavní série, no a nakonec se dočkáme i sešitu věnovaného Leonardovi. Jestli se vám zdá, že chybí číslo 8 základní série, tak snad můžeme doufat, že se objeví ve čtvrtém čísle, pravděpodobně kvůli chronologii událostí.
Tak, ale teď už je třeba se vrhnout na jednotlivé příběhy, které jsou součástí třetího čísla. První je tedy Michelangelo a jeho "Vánoční mimozemšťani". Trochu jsem doufal, že tu budou opravdu mimozemšťané, ale i když je tohle jen o hračkách, tak se mnohem více akcentuje kouzlo Vánoc a toho, co je člověk, respektive želvák ochoten udělat pro to, aby na světě - nebo alespoň v jednom místě - nebylo bezpráví. Akční, zábavné, se skvělými velkými panely, kdy jsem Lairdovu kresbu skutečně musel obdivovat, protože každý panel je krásně plný a není nudný nebo prázdný. Ale to je s ním spojeno celou dobu.
Následující příběh není věnovaný jen Donatellovi, ale také někomu dalšímu. Název "Kirby a pokřivený krystal" jasně napovídá. Tohle je tribut velkému Jackovi Kirbymu, který v komiksu sám vystupuje a je zde prezentován s láskou a nadhledem, stejně jako je "citována" jeho kresba. Tady je vidět, že vzdát hold je možné efektně a zábavně, navíc ta nostalgie je se závěrem skutečně úderná a příjemná. Z jiného ranku je pak další kapitola, která je původně devátým číslem hlavní série. Točí se hlavně kolem Třísky a toho, že je schopen si vyměnit tělo s umírajícím mužem. A i když se jedná o akční komiks, je zde i poselství, které je tak pěkně v duchu kodexu bušidó, že se mi to prostě muselo líbit. Tady je Japonsko zase o něco více přítomno než v předchozích příbězích a já si skoro říkám, že je škoda, že se komiks nejmenuje "Samuraj želvy".
Poslední příběh velmi příjemně překvapí svou kompozicí, Až na úplně poslední dvě stránky je komiks tvořen tak, že většinu strany zabere Leonardo a jeho akce na střechách newyorských domů, přičemž poslední spodní zhruba pětina stránky je věnována ostatním a tomu, jak se připravují na Vánoce. Skoro by se zdálo, že ten Leonardův příběh je jenom akce, ale ona je to akce nápaditá a strhující. A graduje. Graduje i příběh, a to jak ten akční, tak ten doprovodný. A když se na konci konečně střetnou, tak vám dají pořádnou ránu. A vy listujete dál, ale zjišťujete, že na vás čekají už jen bonusy v podobě obálek. Pokud jsem tvrdil, že
předchozí díl byl zakončen tak nějak obyčejně, že člověk nevěděl, na co se má těšit, tak tentokrát je jasné, na co se těšit, a čtenář je navnazen na další dění. I když se z příběhů vytratila drsnost a krev a ony skutečně připomínají příběhy tak, jak je známe, přesto si nemůžu pomoct, ale tyhle samostatné epizody fungují skvěle a dávají čtenáři to, co od želváků požaduje - akci, zábavu a příběh, který nebude jen stagnovat. Všeho je zde dost, navíc v parádní kresbě, která mě dostává stále víc a víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat