Docela jsem se těšil na to, že se zase podívám do světa titánů, do světa, kde lidé žijí v neustálém strachu z toho, že se objeví obr, který bude nad jejich síly. Ono je možné tenhle příběh brát celkem snadno jako alegorii na současnou Evropu, ale i na jiné problémy, kterými museli lidé v minulosti čelit. Z pohledu Japonců by se například mohlo jednat o to, jak se země ocitla pod ničivou destrukcí atomových bomb, ale na druhou stranu sama se stala titánem, když ovládla Čínu a prováděla zde zvěrstva. Ten příběh v rámci těchto souvislostí nabírá na intenzitě. Ale proč to zmiňuji. Tohle není v první řadě politický komiks. Je to komiks, který má rozhodně společensko-kritický podtext, který je z dění hodně cítit. A je to dobře. Právě v tomhle směru mi přijde manga "Útok titánů" tak specifická a do jisté míry v rámci mainstreamu i výjimečná.
Trochu se plácáme na místě a máme problém s tím, jak naložit s postavou Erena Yaegera. Je kladnou postavou? Je zápornou postavou? Nevíme, protože to neví ani on sám. Ale lidé se ho rozhodně bojí. Bojí se ho, protože je tak velkou neznámou a protože má propojení s titány, kteří jsou pro ně velkou hrozbou už roky. Ten strach je pochopitelný, ta nenávist je ale přece jen něco jiného. Vzniká velmi snadno. Můžete nenávidět obry, ale když je sami těžko zabijete, nemůžete svou nenávist usměrnit. Když před vás ale postaví malého kluka a vy máte rozhodnout o jeho osudu, je to celkem jednoduché. Ten kluk je na první pohled bezbranný a bylo by strašně jednoduché se s ním vypořádat. Záleží jen na vás, jak se k tomu postavíte a která stránka ve vás převládne.
Příběh páté knihy se točí kolem toho, že se má rozhodnout o Erenově osudu. Asi je logické, že ho hned lynčovat nebudou, když už je to tak nějak hlavní postava tohoto příběhu, i když budete mít pocit, že hlavní postavou je spíš strach. A také titáni. Eren se dostává k průzkumníkům, kam míří i další postavy. A čeká je život v obavách, život na koních, kdy je až příliš jednoduché, aby zemřeli. Hadžime Isajama v této části ukazuje, že skutečně rád promýšlí do detailů, a to až technického a taktického charakteru, což může některé čtenáře odrazovat, protože to zpomaluje děj a může to nudit. Pro mě jsou tohle prvky, které jsou zajímavé a beru je jako důležité. Hlavně i proto, že mají v ději smysl a dál se s nimi pracuje.
Hadžime Isajama ukazuje, že i když chce být kritický ke společnosti, i když se chce zabývat vztahy, uvědomuje si, že by to mohlo čtenáře nudit, a tak se snaží o to, aby nenudil, aby zde byl důvod, proč číst dál. A ten zde skutečně je. Je to v tom, že čtenář prostě neví, proč se děje to, co se děje, co jsou titáni zač, kde se vzali a jaká je vlastně úloha Erena Yaegera. Tohle jsou prvky, které vás vedou dál. Díky nim snesete i to, že těch postav je někdy opravdu moc a vy se v nich ztrácíte. Podle mě ale s pátou knihou série stoupá, stává se ještě o něco zajímavější a má naběhnuto k pořádnému masakru. A doufám, že také k nějakému tomu dílčímu vysvětlení, protože já o tomhle světě chci vědět více, chci odhalit nějaká jeho tajemství.
Žádné komentáře:
Okomentovat