Já nemám rád, když se řecké báje předělávají do moderní podoby. A přesto se mi kniha "Wonder Woman 1: Krev" líbila. Není to proto, že bych nějak zásadně změnil názor na to, jak by se mělo s tradičními řeckými bájemi zacházet, ale je to proto, že Brian Azzarello nevzal řecké báje a nezačal je prznit, ale vzal postavy z řeckých bájí a začal na nich budovat svůj vlastní příběh. Příběh, který má smysl, příběh, který je zajímavý, je akční a nehraje si na nic jiného než na pořádnou mysteriózní akci, která je zajímavá, je drsná a jede v podstatě neustále a bez zastavení. Tohle bych od mainstreamu očekával, ale že mě to bude s těmi postavami řeckých bájí bavit, to bych nečekal.
Brian Azzarello je skvělý scenárista, o čemž jsme se díky sérii "
100 nábojů" již mohli několikrát přesvědčit a ještě se přesvědčíme, než vyjde poslední díl v češtině. A své schopnosti dokazuje i v případě příběhu "Wonder Woman 1: Krev". Setkáváme se s Dianou, která je dcerou královny Amazonek, ale zároveň je hrdinkou, která si říká Wonder Woman. Azzarello se nějak moc nepere s tím, aby nám hrdinku představil, ale prostě nás rovnou hodí do akce, stejně jako Dianu samotnou, která se setkává se Zolou, což je na první pohled celkem obyčejná venkovanka. Na druhý pohled je to ale osoba, která v lůně nosí velmi důležité a velmi nebezpečné dítě - potomka samotného Dia.
I když by se to mohlo jevit jako hezká událost, tak je tu problém. Tím problémem je Héra, která je hodně žárlivá a docela ji síří, že její manžel oplodnil další ženu. A kde je šťastný otec? To se neví. Ono to dokonce skoro vypadá, že neexistuje. A tak jsou tu jeho bratři, kteří přemýšlejí o tom, že by možná stálo za to si rozdělit Diovo panství. Takže můžete čekat i nějaké ty politické, respektive božské machinace, což je samo o sobě docela zábava, protože Azzarellovi se daří vytvářet postavy bohů v tak trochu gaimanovském duchu, ale nesnaží se o Gaimanovu poetiku, ale jede si vlastní akční cestou s dobrými dialogy. Asi si i uvědomil, že na tohle úplně nemá, a tak se drží toho, co mu jde.
Před vámi tak vyvstává příběh, který může mít celkem zajímavý vývoj, kdy na začátku v podstatě víte jen nějaké náznaky toho, co se může dít. Skvělá je také absence ostatních superhrdinů, čímž příběh získává svou vlastní mytologii a funguje, protože ti ostatní supráci by tu prostě vypadali divně. Jsem zvědavý, jestli se tohle podařilo udržet i v dalším dění. Doufám, že ano. Azzarello dostal k ruce skvělé kreslíře, v jejichž podání vypadá svět Amazonek a bohů prostě tak, jak by měl. Má to celé takový příjemný, trochu retro nádech, ale když přijde na řadu Tony Akins, tak to zase získává mírně evropský punc - jeho Poseidon je naprosto geniálně vizuálně ztvárněn. Celkově jsou bohové dobře pojati, mají vlastní osobnosti a chovají se přesně tak, jak od nich očekáváte. A ano, trochu to připomíná "Xenu" nebo "Herkula", ale nemá to blbou dějovou linku a trapný vývoj.
 |
| Obálka limitované edice |
"Wonder Woman 1: Krev" není geniálním komiksem, ale pokud zůstaneme u toho, že tohle má být mainstream, tak to mainstream je a je to mainstream hodně povedený. Nemusíte se obávat přítomnosti dalších superhrdinů, necestuje se do vesmíru, neřeší se cestování v čase, ale řeší se jenom to, jak to dopadne s jednou těhotnou holkou ve chvíli, kdy se bohové až příliš živě zajímají o to, jak bude rozdělena jejich moc. Má to ten správný akční náboj, jsou zde opravdu povedené dialogy, navíc je výborná grafická stránka. Tohle je mainstream, který je fajn a docela rád jsem ho četl. Doufám, že Azzarello tuhle úroveň minimálně udrží.
Žádné komentáře:
Okomentovat