Kresba: Andrea Mutti a Antonio Fuso
Tak jsme se na Vánoce 2015 - nebo tedy těsně před nimi - dočkali posledního dílu slavné severské trilogie v jejím komiksovém podání. Předchozí dva díly - "
Muži, kteří nenávidí ženy 1", "
Muži, kteří nenávidí ženy 2" (první kniha byla rozdělena na dvě knihy) a "
Dívka, která si hrála s ohněm" - jsem hodnotil docela dobře, ale v případě posledního dílu už musím jít trochu dolů. Ono to vůbec není špatné, naopak, v rámci trilogie si myslím, že je to dějově nejlepší díl, ale zároveň bych řekl, že v případě komiksu se ukázaly slabiny, které tahle adaptace má.
Tou slabinou rozhodně není kresba, která se k thrilleru skvěle hodí. Je správně temná, některé silné linky jsou naprosto parádní a postavy díky nim vypadají tak nějak nebezpečně, nemocně, anebo prostě drsně. Barevnost není úplně upozaděna, i když přece jen většinu doby převládá černá. Ono by to s bílými okraji nepůsobilo tak naléhavě. Černé ale nejsou postavy, které mají dostatečně hluboké charaktery, i když nejlépe je zaměřeno na postavy, které budeme mít za kladné - takže Mikael. Lisbeth a případně ještě Mikaelova sestra a nějací ti detektivové a další pátrači, kteří se v tomto dílu objeví.
O co vlastně jde? Lisbeth musí po postřelení do hlavy na operaci. Možná nepřežije. Špatně je na tom i její otec, Zalaščenko, kolem kterého se točí hodně tajemství švédské tajné služby. Lisbeth nechce mluvit. Zalaščenko se vydává za oběť. Kdo je ale vlastně oběť? Tohle je odhalováno ve strhujícím soudním procesu, který graduje naprosto skvělým Lisbethiným vystoupením. Ale ono se toho děje ještě mnohem více. Až příliš mnoho ve skutečnosti. Většina toho dění se dá odvodit a pochopit, ale ne všechno. Právě v tomhle vidím asi největší problém komiksu.
Nejde o to, že by předloha byla nepřehledná, ale jde o to, že kresba nedokáže zajistit naprostou srozumitelnost všech scén a já jsem jednoduše v některých případech nevěděl, co za postavy se na stránkách objevují, jaký je jejich záměr, a co vlastně udělaly. Výhodou komiksu "Dívka, která kopla do vosího hnízda" je skutečnost, že ani tak nevadí, že detaily nepoberete, protože ten celek nakonec pochopíte a v závěru vás naprosto strhne. Už jen čekáte na to, jak to dopadne a dojde vám, kde bude ten zlom, který postavy potřebují k tomu, aby to dobře dopadlo. Ano, dopadne to dobře a vy si přejete, aby to dobře skončilo, protože ty postavy jsou tak zajímavé, že si dobrý konec zaslouží.
Já jsem sice v úvodu napsal, že je to poslední díl komiksové adaptace, která se váže k sérii "Milénium", ale on už je na světě románový díl čtvrtý, a to navzdory tomu, že Stieg Larsson je už nějakou dobu po smrti. Ale tak co by měli říkat Agatha Christie nebo Arthur Conan Doyle, že? No, na světě je "Dívka v pavoučí díti", tak uvidíme, jestli se také nedočkáme komiksového provedení tohoto románu s oblíbenými postavami, tentokrát z pera Davida Lagercrantze. Třetí díl trilogie byl zadaptován se ctí, ale tady mi ta komiksová forma přece jen trochu vadila a měl jsem pocit, že je v ní až moc zbytečných scén. Možná to chtělo trochu proškrtat. Jako adaptace ale pořád nadprůměr.
Vždycky mě pobaví, když někdo porovnává adaptaci s původní předlohou a přitom se sám přizná, že předlohu nečetl. Přesně jako jste to udělal u recenze na "Dívka, která si hrála s ohněm" Vy. Sakra, když jste předlohu nečetl, tak hodnoťte komiks jako samostatnou jednotku, neporovnávejte příběh, děj a scénu s něčím o čem nemáte ani páru. A pokud (což se domnívám) porovnáváte s tím co bylo ve filmech tak to takto beze strachu uvádějte. Jinak je recenze napsaná pěkně. Jsou prostě věci, které mi (a nejen u Vás) v recenzích strašně vadí. Pěkný den, Luboš
OdpovědětVymazatDěkuji za názor, nemám pocit, že bych s předlohou výrazně srovnával, aniž bych ji četl, ale děkuji.
Vymazat