Malý Hans Christian Andersen pokračuje ve svých dobrodružstvích, a to prostřednictvím svého již mrtvého já, které se jako duch spolu s duchy ostatních velkých literátů objevuje v současnosti. Sám tenhle nápad je tak nějak celkově příjemně ujetý a je fajn, že se nezapomíná na to, že zde jsou osobnosti, které po sobě zanechaly skutečně bohaté dědictví. Hlavně je hezké, že se tohle dědictví předává i dětem, a to formou, která je zajímavá a zábavná. Právě taková je forma Thierryho Capezzoneho, který nám prezentuje mladého Andersena jako hezky svéráznou a zábavnou postavičku, prožívající nadpřirozená dobrodružství své vlastní fantazie. A jsou to dobrodružství zajímavá a krásná, a přesto místy i trochu děsivá.
Ta děsivost je pro mě u pohádek celkem důležitá, protože si myslím, že k nim patří. Tohle je prvek, který je pro pohádky velmi důležitý a má tam být. Blazeované vyprávěnky, kde se nic strašného nebo strašidelného neděje, jsou jen ukázkou toho, jak se i na děti hraje komedie o tom, jak je všechno krásné. Tohle není úplně případ Andersena juniora, který kolem sebe má i nějakou tu smrt. Vždyť vypravěčem je duch, který má jako společníky další duchy. Ale ne, nebojte se, Thierry není nějak temný, jen tam má ty správné prvky, které se mi k pohádkovému příběhu hodí, a to včetně lidské krutosti. "Ukrytý rukopis" nám vysvětluje, jak vznikla jedna z nejslavnějších pohádek - "O ošklivém káčátku".
Hans Christian Andersen se v současnosti dovídá, že jeho dům má být zbourán. Nebo si to alespoň myslí. Nakonec se ukáže, že má dojít pouze k rekonstrukci, ale vystrašený z toho byl pořádně. Hlavně když si uvědomil, že v domě je ukrytý rukopis. A tím se vracíme do minulosti, abychom zjistili, jak to vlastně tenkrát s tím ukrytým rukopisem bylo. Tady se mi velmi líbí, že se autor vrací k tomu, co bylo v první knize "
H. Ch. Andersen junior 1: Kouzelný klobouk", kdy jsou zde stejné postavy a jde zde určitý vývoj děje, který by ani v podobné sérii být nemusel. Přesto se Thierry snažil o to, aby zde byla nějaká návaznost a aby se pokračovalo ve vztazích, které byly v předcházejícím dění načrtnuty. Tím si vás série získá ještě o něco víc.
Kniha "H. Ch. Andersen junior 2: Ukrytý rukopis" nenabízí základní skok v tom, jak je příběh vyprávěn, ani nějaké speciální nástroje, které by byly použity, snaží se především o to, aby byla udržena jedna kvalitativní linie s první knihou. Právě kvalitu se daří udržet, navíc dostáváte příběh, který se alespoň trochu někam vyvíjí, což je přece jen hezké a možná i trochu neočekávané. Tohle nejsou jen jednotlivé epizodky, ale jsou to části rozsáhlejšího příběhu, který si pořád drží touhu vyprávět, ale také trochu poučit a ukázat, jak je fantazie mocná a jak hezké příběhy se v ní mohou urodit. Hans Christian Andersen vytvořil krásné příběhy a Thierrymu se daří, aby jejich "vznik" prezentoval neméně zajímavým způsobem.
Žádné komentáře:
Okomentovat