#1087: Kobuta a její fanziny, aneb co jsem získal na Crweconu 2015

Nakladatelství Kobuta, které je primárně občanským sdružením, se v naší zemi stará o celkem záslužnou činnost. Kromě toho, že podporuje informovanost české populace, ať už jakéhokoli věku, o tom, co je to anime, co je to manga, jaké jsou novinky a co stojí za to číst a na co se dívat, tak také dává prostor nadějným umělcům, ať už začínajícím, anebo už trochu zaběhlým, kteří tvoří mangu, zajímají se o ni, u mangy začínali, anebo jsou prostě součástí kolektivu, který se kolem Kobuty vytvořil.

Přiznám se, že když se řeklo Kobuta, představil jsem si hlavně "Vějíř" a nic moc víc jsem o tomhle občanské sdružení nevěděl. Jsem ale docela rád, že jsem se seznámil s Danem Řezníčkem (DanQ), který nejen, že má neskutečný přehled - nejen o manze, ale i o filmech - je také neskutečně akční osobností a pokud jde o "Vějíř" nebo nějaký fanzin Kobuty, většinou tam jeho jméno uvidíte. Mimochodem je to letterer českých vydání sérií "Death Note" a "Gantz", kde poznáte, že to je člověk na svém místě, který si s rozložením textu dává záležet. Právě díky němu jsem se mohl dostat k tvorbě Kobuty a také k fanzinům, které Kobuta vydává. Právě ty bych chtěl nyní představit. Takže tady jsou:

Mangazin

Jedná se o nejstarší fanzin, který je Kobutou vydáván. Jeho první číslo vyšlo již v roce 2001! Jednalo se v podstatě o první fanzin, který se věnoval manze u nás a snažil se o takovou menší osvětu, a to jak v případě publicistiky, tak i v případě komiksu samotného, protože komiksová tvorba v "Mangazínu" také vycházela. Postupem času došlo k tomu, že se "Mangazin" změnil na publicistickou platformu a například v čísle 20, které se mi dostalo do rukou, již nenajdete žádný komiks, ale všechno jsou publicistické články.

V minulosti byl obsah rozmanitější, ale musím říct, že osobně se mi tenhle přechod výhradně na publicistiku velmi líbí, mimo jiné i proto, že autoři vesměs přicházejí s velmi dobrými články, které vám skutečně poskytují zajímavé informace. Proto si myslím, že je hodně dobré vědět zrovna o tomhle fanzinu, který může uspokojit nejen ty, co prahnou po komiksu, ale také ty, kdo se chtějí dovědět něco více o Japonsku, japonské kultuře, manze a anime.

Playbišík

"Playbišík" je takovou celkově spíše srandou, respektive byl tak zamýšlen. Asi není těžké si odvodit, že název je parodií na "Playboye", kdy boy je nahrazen slovem "bišík", tedy velmi počeštělou verzí japonského "bišónen", což je výraz označující krásného mladého chlapce. Prvotní formát "Playbišíka" byl jednoduše geniální. Obálka, dvojstrana s plakátem a zadní obálka. Takže v podstatě jen přehnutá A4. V jednoduchosti je síla a mně se tenhle formát nesmírně zamlouvá. V současné době je "Playbišík" už trochu rozsáhlejší a má i 16 stran - ale v ruce jsem měl pouze čísla 29 a 31. Nějaká čísla můžete najít zde.

Fanzin se zaměřuje především na komiks a na rozhovory, případně nějaké další materiály jako reklamu, apod. Jak si můžete všimnout, je možné získat v papírové podobě pouze fanzin s lichými čísly, což je takový interní vtípek. Ve fanzinu je na zadní stránce vždy preview k dalšímu číslu, sudému, ale to ve skutečnosti nevychází, ale jsou k němu pouze obálky, místy skutečně parádní. Tyhle fanziny si kolem sebe vytvářejí zajímavou mytologii a já doufám, že je autoři někdy převedou kompletně do elektronické podoby a bude možné je získat i elektronickou cestou.

Dódžin

Na světě jsou zatím tři "Dódžinové" - "Malej Dódžin" (pro rok 2013), "Drzej Dódžin" (pro rok 2014) a v době, kdy tohle píšu, už je venku i "Hravej Dódžin", ale ten jsem v době psaní tohoto článku ještě neměl přečtený. Jedná se tedy o ročně vydávaný fanzin, který obsahuje nejen věci, které se nevešly do "Vějíře", ale primárně věci, které jsou parodující, vycházejí z různých mang, které přicházejí z Japonska a které můžete také znát. Jsou zde parodie i na seriálovou a filmovou tvorbu. Přiznám se, že ve spoustě případů jsem se u příběhů vůbec nechytal a díky neznalosti některých sérií mi unikala pointa.

Kromě parodií zde ale najdete i unikátní dílka, navíc některá v barvě, protože na rozdíl od "Vějíře" má "Dódžin" nejen barevnou obálku, ale také několik stran uprostřed, což hlavně "Drzej Dódžin" využívá naprosto geniálně a v příběhu "Sherlogan" je to dokonce součástí pointy. Mimo jiné zde najdete i naprosto skvělé příběhy, které si rozhodně vydání zasloužily, například "Sweet Sixteen" (opět "Drzej Dódžin"). Takže pokud vám nálož ve "Vějíři" nestačí, sáhněte i po tomto fanzinu, který dovede mile překvapit. Ale připravte se na to, že pokud nemáte s mangou a ani anime nic společného, budete se ztrácet.

Kobuta tedy skutečně není jen "Vějíř", ale je toho mnohem více, a když se budete proklikávat stránkami občanského sdružení, anebo se dostanete na stránky Nantoka, zjistíte, že těch projektů kolem Kobuty a kolem lidí, kteří tvoří českou manga scénu, je skutečně hodně. Líbí se mi, jak se tihle lidé snaží a kolik mají energie. Doufám, že jim to vydrží co nejdéle, protože tím podporují spoustu tvůrčích autorů, což má vždycky smysl.