V první řadě bych chtěl ocenit, že komiks "Joker: Oslava 75. výročí" v České republice vyšel, protože když nic jiného, tak je to skvělé nahlédnutí na to, jak se během 75 let může vyvíjet postava, kterou dobře známe, ale uvědomíme si, že ji vlastně neznáme. Joker je postavou, která měla tolik podob a která je v konečném vývoji tak nekonzistentní, že se tomu ani nechce věřit, ale přesto je to pořád jen jedna persona, která se pořád objevuje a která pořád ukazuje, že může být Batmanovi skvělým soupeřem. Tohle je kniha pro fanoušky, ale i pro milovníky komiksové historie. V tomhle směru je naprosto skvělá, navíc zde máte před každou částí knihy - těch je celkem pět - historický úvod o tom, jak se Joker vyvíjel, jaké byly mezníky v daných obdobích a jací tvůrci na něm pracovali.
Tak se na ta období pojďme pěkně společně podívat. V každém období je několik sešitů, které Jokera do jisté míry prezentují, některé vytržené ze širších ság, některé jednosešitovky, které fungují samostatně. První období je "Pochmurný žertéř", tedy roky 1940 až 1942. Je to Joker, který je primárně zločincem, Joker, který zabíjí a hlavně krade. Příliš se neliší od ostatních padouchů. Jde mu hlavně o jeho vlastní prospěch, jen je u toho i trochu zábavný má převleky, dělá naschvály. Tohle je dobrý směr, jenž má navíc kresbu Boba Kana, která definovala jak Batmana, tak i jeho arcinepřítele. Toto období je prezentováno třemi sešity a hned následuje další - "Král i blázen", tedy roky 1943 až 1972.
Tohle bylo období, kdy vznikaly nejspíš nejhorší příběhy s Jokerem, což bylo dáno především tím, že začal platit komiksový kodex, který výrazně omezoval to, co se v tomto médiu mohlo objevit. Takže většina příběhů - v této části je jich celkem sedm - je založená na tom, že se snaží být spíše humorné než napínavé, je to jen o tom, jak bude realizován nějaký další bláznivý nápad. Tohle rozhodně není období, které by mělo Jokera definovat, protože všechny příběhy jsou vlastně na jedno brdo - Joker něco bláznivého vymyslí, Batman a Robin musejí dělat pitomosti, ale nakonec ho dostanou, aniž by se sami moc zdiskreditovali. S odstupem času jsou některé tyhle příběhy velmi křečovité. Přesto se v tomto období objevuje Red Hood (česky Červená kápě), který má pro pochopení komiksového Jokera zásadní roli.
Následuje zajímavější období "Harlekýn hrůzy" aneb roky 1973 až 1990. Tohle je období, kdy vznikají zásadní komiksy jako "
Návrat Temného rytíře" nebo "
Kameňák". Ani jeden v knize naštěstí není - naštěstí proto, že už česky vyšly, a zbyl tak prostor pro příběhy, které ještě neznáme - a mohou se nám tak představit poměrně zásadní části Batmanova a Jokerova soupeření. Joker se zde po zrušení kodexu vrací jako vrah a zrůda a hned to je znát. Tohle jsou příběhy, které k němu patří a které s ním chcete číst. Přesto si nemohu pomoc, jako temnému agentu chaosu mu sem tam ještě něco chybí. Ale já jsem moc ovlivněný Nolanovým pojetím Jokera, které mi přišlo dokonalé a které pro mě souzní s Moorovým pojetím v "
Kameňáku", a to i přesto, že Moore zde naznačoval Jokerův původ. Stejně jako ho ale zamlžil.
Třetí část obsahuje podivnost s rybami, což je trochu pořád ještě dějově odkaz na předchozí "bláznovské období", pak je zde jedna konfrontace se Supermanem, která jen trochu dokresluje Jokerovu postavu, ale jinak je spíše z povinnosti, aby se na Supermana nezapomnělo, no a nakonec je zde "Smrt v rodině". Ať už je zápletka v rozvojové zemi, jak chce podivná, k Batmanově světu mi nesedí, tak to finále a následky jsou skvělé. Jim Starlin se prostě nebál, za což jsem rád. Ale přehoupněme se do dalšího období, kterým je "Arcinepřítel" v letech 1991 až 2010. Zde Jokera definují celkem čtyři příběhy, a že je něco jinak poznáte i z knihy samotné. Když si ji zavřete a podíváte se na těch více jak 200 listů, jak na sobě leží, tak právě se čtvrtým obdobím se mění jejich barva - již není bílá. Klasické bílé okraje panelů odcházejí na odpočinek a kreslíři konečně mají možnost využívat prostor celé stránky pro panely, které nebudou nutně klasicky hranaté. Jako kdyby se s Jokerem vyvíjel i komiks.
Tak komiks se samozřejmě vyvíjel, hlavně technologicky. A vám se dostává příběhů, které jsou... No zajímavé. To, že Joker dostane rozum a je z něj dobrý člověk, je nápad na první pohled prvoplánový, ale J. M. de Matteis to napsal tak dobře, až jsem si vzpomněl na skvělé psychologické hry jako "
Spider-Man: Kravenův poslední lov" nebo
nový "Batman" od Snydera. Vlastně všechny první tři komiksy v této části jsou scenáristicky velmi dobře zpracované, ten čtvrtý pak překvapí scénami, které jsou i na Batmana drsnější. Ale takový je Joker. Na všech příbězích je vidět, že jsou vytaženy z delších celků a trochu vám budou unikat některé návaznosti, ale to hlavní zde je - Joker a jeho vývoj, jeho zásadní příběhy. A ten s Gordonem - "Koncovka" - je skvělý, jeho finále je prostě strhující, i když víte, jak to musí skončit. Stejně vás strhne.
A pak už tu máme poslední období. "Znovuzrození" (od roku 2011 po současnost) dobře známe, protože jeho základem je kniha "
Batman Detective Comics 1: Tváře smrti", z které se zde objevuje první sešit, no a následně dochází k menšímu vyvrcholení v knize "
Batman: Smrt rodiny". V páté části se tedy objevují dva sešity, které již v češtině známe. Ale jak je máte takhle u sebe, spolu s těmi předchozími, uvědomíte si, jak moc současná generace autorů po restartu Jokera redefinovala. Osobně jsem docela zvědavý na jeho vývoj, a i když se knihy ke 150. výročí nedožiji, docela by mě zajímalo, jak se bude tahle postava dál vyvíjet. Má agent chaosu vlastně možnost ještě dál růst? Knize a jejímu vydání v podstatě není možné nic vyčíst, jen si s ní uvědomíte, že některé ty příběhy jsou skutečně příšerné a jsem si jistý, že ty největší perly zde chybí.
Žádné komentáře:
Okomentovat