Tak jsem se dostal i k deváté knize a musím uznat, že jsem sám překvapený z toho, jakou výdrž s touhle sérií mám. Ale jakmile něco začnu, tak to musím dokončit. A tak dokončím i tuhle sérii a dočtu ji až do konce. Pořád se mi zdá neuvěřitelné, že Maki Murakami zvládla nakonec vytvořit dvanáct svazků, protože z toho, jak se prezentuje, by měl jeden pocit, že nezvládne vytvořit pořádně ani jeden sešit. No, v Japonsku by se bez asistentů prostě neobešli, a v případě Maki mám pocit, že je to naprostá nezbytnost, protože sama by neměla žádnou kázeň. A co si budeme povídat, možná ani není tak dobrou autorkou, jsou to právě její asistenti, kteří z ní dělají alespoň průměrnou. Jenže ani oni nezachrání sérii, která měla skončit dávno.
Docela se divím, že se série udržela i komerčně, protože ono už v ní opravdu o nic nejde. Tedy ne že by se vůbec nic nedělo, to ono se zase děje, ale je to už tak neskutečné natahování, že se vám z toho dělá nevolno a začíná vás bolet hlava. Ty stránky na vás doslova křičí, že se jim ještě nechce skončit. Jenže ony by skončit měly a mělo by se to celé uzavřít. Protože ono prostě nejde o nic jiného než o oddalování toho, co se musí vyřešit - jak asi skončí vztah Šuičiho a Jukiho? No, popravdě je mi to vlastně jedno, protože už to není ani zdaleka tak dobré téma, jak se jevilo na začátku. Vytratila se z toho romantika, vytratil se z toho náboj, a už je to jen takové autorské blbnutí.
I přesto, že je to jen takové blbnutí, se sem tam objeví nějaká scéna, která mě nesmírně překvapí anebo dostane. Tentokrát to byla scéna s pandou. To už je tak šílené, že se tomu člověk prostě musí smát. Jinak bych tu sérii už opravdu musel pohřbít a nechat ji nedočtenou. Je to podobná bizarnost, co vás místy vytrhne. Ale je na tom strašně moc vidět, že autorka už prostě nevěděla, a tak zabrousila do světa groteskního a nechává postavy vybuchovat, nechává je prostřelovat, ale přitom se jim ve skutečnosti nic neděje. Je to mírné oživení, ale strašně moc na tom vidíte, že je to jen z nouze ctnost. Autorka a ani její tým už nevěděli, jak z toho udělat dobrý příběh, a tak se spolehli na to, že si čtenáři zamilovali postavy, což se asi stát mohlo, a táhli to s nimi až do úplného, nezdárného konce.
Nezdárného... Třeba mě série ještě překvapí a ukáže mi, že to všechno má mnohem hlubší smysl a že mě poslední kniha dovede naprosto odrovnat. Tomu ale sám nevěřím. Maki Murakami je možná zábavná, ale postupně se hodně rychle vytrácí jakékoli nadšení z jejího humoru. Sama se hodně opakuje, je neoriginální a už si musí půjčovat popkulturní odkazy, i když to v předchozích částech tolik nedělala. To je prostě jen další ukázka toho, že tonoucí se stébla chytá, a tak zde vidíte navršené na sebe všechno možné. A jen doufáte, že tam alespoň jednou bude nějaký dobrý vtip, kterému se zasmějete. A sem tam opravdu je. Anabáze v USA mi ale zatím připadá jako nejzbytečnější dějová linie, kterou jsem četl. Nejspíš nejen v téhle sérii.
Žádné komentáře:
Okomentovat