Pavel Čech je autor, kterého chcete číst a ke kterému se chcete vracet, a to i přesto, že se jedná o autora, který primárně píše pro děti, což už je kategorie, do které nějakou dobu nespadáte. Když jsem zjistil, že jsou na trhu další dvě knihy ze série o Rychlé Veverce, uvědomil jsem si, že nemám ani druhý dál. A tak jsem svůj nedostatek hned napravil a těšil jsem se na to, jak se Pavel Čech vypořádal s dalším příběhem svého indiána. Jak už hodnocení napovídá, tak se s tím vypořádal dobře, protože i ve druhém příběhu najdete to, co od Pavla Čecha v této sérii očekáváte. Takže trochu toho indiánského přístupu, trochu toho dobrodružství, jedinečnou kresbu, ale hlavně nesmírně příjemné vyprávění, které vás příjemně nostalgicky vtáhne zpátky do dětských let.
Pavel Čech začíná opět tím, že představuje sebe, anebo tedy svoje alter ego, které má vyprávět synkovi příběh, Je unavený a chtěl by si jít lehnout, takže chce kluka odbýt nějakým jednoduchým čtením z knížky. Jenže kluk ne, ten má svou vlastní představu. A jelikož očividně tak moc unavený není, tak chce vyprávět, jak to bylo dál s Rychlou Veverkou. Jak si určitě dobře pamatujeme - na rozdíl od vypravěče, který ale ve skutečnosti tím úvodem ukazuje krásu vyprávění - tak Rychlá Veverka na konci prvního dílu skončila na parníku. Je tedy potřeba pokračovat tam a zjistit, co se dělo dál.
Rychlá Veverka se skutečně nachází na parníku, ale ne příliš dlouho, protože dochází k jeho potopení. Tady se mi líbí, jak i do dětského komiksu je možné přenést názory na lidskou povahu i ty horší lidské vlastnosti a ukázat je zábavně, ale přitom pořád kriticky. A vzhledem k tomu, že dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat, Rychlá Veverka pokračuje i na moři v setkávání se se zajímavými lidmi. Tentokrát je to muž, který byl kdysi slavný proto, že zdědil fabriku na knoflíky, ale osud se s ním moc nepáral. S tímhle společníkem pak Veverka zažívá další peripetie, když se dostávají na ostrov, kde najdou víc než jen místo na přežití. Tenhle příběh Pavlovi dává možnost si trochu hrát s ilustrací a celkově formou, a tak vás ohromí celostránkovými i dvoustránkovými kresbami a kolážemi, které v komiksu jen tak nenajdete. Až na realističnost Pavel Čech (on je více realistický) snese srovnání s Davem McKeanem (on je více surrealistický).
Pavel Čech se vrací k přírodě, představuje exotická místa, a to vše pořád v příběhu, který je zábavný, který je akční a který je pěkně laskavý, a to i přesto, že se zde lidé nechovají naprosto čestně a jsou zde postavy, které mají svoje vady. Ale to přece patří i k postavám v příbězích, ne? Nejenom ke skutečným lidem. A vůbec nevadí, že je to v komiksu pro děti, protože to v něm skvěle funguje a vy pochopíte, proč je Pavel Čech tak dobrým autorem. Dovede psát příběhy, které jsou vhodné pro děti, ale přitom si v nich něco najdou i dospělí. Třeba i to, že někdy jsme prostě moc unavení na to, abychom se věnovali svým blízkým, ale stejně to uděláme, protože je máme rádi. I tohle je pěkné poselství.
Žádné komentáře:
Okomentovat