"Skalpy" jsou série, která vás dovede s každým dílem překvapit, a musím říct, že v tom dobrém smyslu slova. Přesně tohle je případ knihy "Skalpy 4: Hryzání ve vnitřnostech", která ukazuje, že Jason Aaron má skutečně co vyprávět a že má navíc celý příběh velmi dobře budovaný a stojí za to jej číst od začátku do konce. Je to proto, že je zde více časových rovin, které jsou rozvíjeny a navíc vzájemně velmi důležitým způsobem provázány, což se stále více ukazuje na současném směřování děje. Minulost a přítomnost prostě není snadné oddělit, protože to, co se stalo v minulosti má logicky dopad i na to, co se děje teď. V sérii "Skalpy" se to ukazuje na plné pecky.
V úvodu se Ed Brubaker zaměřuje na to, že dobrý noir nedělá nutně příběh, naopak význam příběhu trochu zpochybňuje a do popředí dává postavy, které jsou jednoznačně devizou Aaronova příběhu, ale i kresby jeho dvou kolegů. Dashiell je silnou postavou, kterou je velmi jednoduché nesnášet, ale zároveň má určité odpadlické, rebelské kouzlo a vy chcete vědět, jak to s ním vlastně dopadne. A ano víte, anebo máte alespoň silný pocit toho, že jeho konec prostě nemůže být dobrý. Nejen on je ale v tomhle příběhu prezentován jako někdo, kdo sice někam směřuje, ale v podstatě jen proto, že jej strhnul proud a on se jím nechá unášet. Podobný pocit máte i u Rudé Vrány, která by se vám sice snažila namluvit, že má sice všechno pevně v rukou, ale to není pravda, i on je unášen proudem. Paradoxní je, že ten proud dal do pohybu právě on sám.
Postavy jsou sice silnou stránkou noiru, což kniha "Skalpy 4: Hryzání ve vnitřnostech" rozhodně je, ale stále si myslím, že i příběh je nesmírně důležitý, a to proto, že skvělé postavy v příběhu bez nápadu, budou prostě pořád jenom skvělé postavy, nic víc. I tohle ale Aaron dokáže využít ve svůj prospěch. To platí o scénách s Dashiellem, u nichž si uvědomujete, jak špatně na tom je, jak neví, co dělat s životem, jak prostě žije jen proto, aby žil, a neví, co má dělat, jak být šťastný, jak se vykoupit, jak najít cestu někam, kde to bude správné, kde se bude cítit opravdu dobře. Zvolil si ale tenhle život a tak jej žije, ale nesnaží se z něj skutečně vytrhnout, nesnaží se cokoli zlepšit. Graficky je tohle krásně znázorněno v novém Dashiellově vztahu, který se může jevit jako naplňující v jednom směru, ale jinak prázdný, protože se prázdné samy sobě jeví i postavy.
"Skalpy 4: Hryzání ve vnitřnostech" jsou výbornou knihou, která si jakoby jede vedlejší příběh, ale vy přitom celou dobu víte, že zde je spojitost mezi tím, co se zde odehrává, a tím, co má teprve přijít. I když si tak Aaron v podstatě připravuje půdu pro další dění, tak je to pořád příprava neskutečně kvalitní, neskutečně krutá a depresivní. Ano, v téhle sérii chybí humor a je to moc dobře, protože se sem prostě nehodí. Tohle je krutý svět a takový by měl být svět noiru, i když je v barvě a hodně moderním provedení, navíc v prostředí které se pro noir na první pohled nehodí. Jen tak dál, tohle je totiž rozhodně jedna z nejlepších sérií, které u nás v současnosti vycházejí. Možná je depresivní, možná je moc krutá, ale v tom světě, který prezentuje, to ani jinak být nemůže.
Žádné komentáře:
Okomentovat