Po knize "
Simon Sues 1: Předvolání ďábla" jsem očekával, že se dění trochu více rozjede. K tomu vlastně došlo, ale asi jsem očekával, že ten rozjezd bude ještě razantnější, než jak bylo prezentováno ve druhém díle s názvem "Simon Sues 2: Klíčové setkání". Ještě si ale nejsem jistý, že tohle je skutečně dobrá manhwa, spíše si myslím, že je zde pořád dost prostoru k tomu, aby se autorka zlepšovala, a hlavně v oblasti vyprávění samotného jí chybí podstatné body k dokonalosti. Skoro mě mrzí, že i ve druhé knize se objevují pasáže, z kterých mám pocit, že nejsou dobře ukotveny a že z příběhu vynikají v tom smyslu, že je zde špatně použita vypravěčská zkratka a v příběhu je možné se ztrácet.
Problém je nejen v tom, že na sebe jednotlivé panely vypravěčsky hezky nenavazují a dochází tak ke zvláštním skokům a přerušením, které mi vadí v tempu, ale je to také v tom, že autorčina kresba vede k tomu, že si chvílemi prostě nejsem jistý, jestli se dívám na chlapce nebo na dívku a musím o tom chvíli přemýšlet. Tohle jsou takové prvky, které z mého pohledu trochu zbytečně vedou k tomu, že má člověk ze čtení komiksu mírně negativní pocity, které degradují celkový zážitek. Přitom příběh vůbec není špatný, je zde vidět vývoj a snaha vytvořit něco, co bude čtenáře bavit, k čemu se bude chtít vracet a bude vás zajímat, jak to pokračuje.
Autorka si trochu zjednodušuje tvorbu tím, že jsme v podstatě v uzavřeném světě a nějaké vlivy vnějšího prostředí nejsou až tak zásadní. Jsme na Haverdsfordově univerzitě a řešíme se Simonem jednotlivé případy. Je celkem jedno, co se děje někde mimo, jakékoli další události nemají na dění vliv, protože se zajímáme jen o to, jak to je se Simonem a s jeho případy. Jak dobře víme z první knihy, Simon se musí snažit o to, aby vyřešil určitý počet případů, jinak jeho duše propadne těm, od kterých chce ostatní lidi ochránit. Do dění se dostává relativně malé množství postav, které se objevují častěji - jsou to Izák, jenž je Simonovým zvláštní společníkem, June, která je Simonovou sestrou, ve druhém díle se pak ještě více objevuje jedna profesorka z univerzity. A to je všechno.
Není to ale jen postavami, celkově mám pocit, jako kdyby se autorka bála něčeho většího, jako kdyby se bála pořádně svůj svět popsat, pořádně určit pravidla. Nechává si otevřené dveře, nic zásadního neurčuje, ale je pravda, že se alespoň snaží o to, aby byly jednotlivé případy zajímavé, stejně jako jejich řešení. To nakonec vede k tomu, že vás příběh přece jen dovede zaujmout a vy chcete vědět, jak bude pokračovat. Těch pár postav je natolik zajímavých, že udrží vaši pozornost. Trochu ale doufám, že se autorka pro třetí knihu ještě trochu více zlepšila, trochu lépe vede děj a jednotlivé příběhy na sebe budou více navazovat. Ale uvidíme. Zanir chystá třetí díl ještě na rok 2016.
Žádné komentáře:
Okomentovat