Mám trochu pocit, že se - alespoň pro mě - série "Gantz" zasekla na místě, a poslední dva díly rozhodně patří k tomu nejhoršímu, co v sérii prozatím vyšlo. Není to tak špatné, abych to hodnotil skutečně negativně, protože jsou zde momenty, které jsou pořád naprosto skvělé, ale celkově příběh až moc tápe na místě a neposouvá se v podstatě nikam. Na začátku této jedenácté knihy se dozvíte něco, co s vámi možná trochu zamává, ale ne moc, a na konci knihy zjistíte, že se toho od prvního momentu moc nestalo. Anebo Hiroja Oku zase na plno rozjíždí svůj maximalismus a poměrně krátký příběh a jednoduché dění rozprostírá na desítky a stovky stran. A přesto mu to za nějaké scény odpustíte.
Kei je pořád ve skutečném světě - i když ono co je v sérii "Gantz" vlastně skutečné? - a snaží se zjistit trochu více o tom, co to Gantz je. Asi nebude tak moc vadit, když vám řeknu, že v tomhle příběhu v tom skutečném světě zůstaneme. Ale nebojte, o akci rozhodně nepřijdete, protože Hiroja Oku si vymyslel, jak je možné setrvat mimo bojové pole, a přesto zůstat akční, v tomhle případě možná až nesmyslně akční. Jenže i když je to nesmyslně akční a je tady střelba a umírání hodně na efekt, tak to na vás udělá dojem. V tomhle díle se odehrávají jatka, která s vámi prostě musejí pohnout. Posedlost je zde prezentována krví a já se přizná, že na takové umělecké ztvárnění prostě slyším. A když se vám nelíbí slovo umělecké, tak si dosaďte slovo komiksové. Ale on je i komiks umění a umění není nutné chápat jen jako díla v galeriích a na snobských sešlostech.
Pokud od série "Gantz" požadujete i nějakou nahotu, tentokrát zůstanete opět omezeni na obálky, které jsou ale parádní. Sen mnohých puberťáků. Bohužel je vidět, že příběh trpí a že Hiroja chce říct hodně, ale bere si na to až moc stránek. To samé by dokázal říct na polovičním rozsahu, možná na ještě menším. Jenže on dostal prostor a využil ho způsobem, který je je mu vlastní. Na jednu stranu se mi tak líbí, jak si drží svůj styl, jak se nebojí jednu scénu rozkreslit do čtyř sešitů, ale na druhou stranu to prostě začíná být unavující a já chci více děje, chci více informací, chci se konečně něco dovědět. Tady už jsem měl opravdu hodně pocit, že postávám na místě a že se nikam neposouvám.
Tak snad dvanáctý díl nás někam posune, i když o tom sám začínám trochu pochybovat. Série "Gantz pořád ještě zůstává tou, na kterou se těším, ale také se začínám bát, že Hiroja Oku ty nejlepší náboje vystřílel, ty extra průrazné, které vám vystřelí mozek z těla i s hrudním košem, a teď už jen střílí z pušky, která vás jen zabije. Jasně, je to pořád masakr, ale chtěl bych o něco víc příběhu. Postavy jsou dobré, zápletka má dobrý náznak, ale chce to víc odhalit, chce to čtenáře navnadit na víc, než jsou extra kozaté kočičky na obálkách, které nesouvisejí s obsahem. Takhle už komiks začíná vypadat až moc lacině. A když už i já kritizuji tohle, tak je něco nejspíš opravdu špatně. Pořád ale doufám.
Žádné komentáře:
Okomentovat