Komiks, který je tak drsný a tak krvavý, prostě nemůže být komiks, který se mi nebude líbit. Není to tím, že bych zbožňoval násilí, naopak osobně jsem celkem pacifista, ale násilí je vypravěčský prostředek jako každý jiný, má svoje vyjadřovací možnosti a já jsem rád, že jsou zde autoři, kteří se ho nebojí používat, pokud je to ku prospěchu příběhu a pokud to má v příběhu smysl. Komiks "Muži hněvu" je přesně takovým komiksem, kde násilí má své opodstatnění a vede k tomu, že je vyprávěný příběh ještě umocněn tím, co sledujeme a co všechno vidíme. Jason Aaron ukazuje temnou stránku v sérii "
Skalpy", ale v komiksu "Muži hněvu" ukazuje, že je schopen zajít ještě o něco dál, že vás to ohromí a že vás to i přes tu násilnost bude bavit.
Příběh komiksu "Muži hněvu" se zaměřuje na jednu rodinu. Je to rodina Rathů - nehledejte žádné spojení s tuzemskými osobami - která má zajímavou historii. Psal se rok 1903 a Isom Rath žil poměrně klidným spořádaným životem kdesi v Alabamě jako farmář v zapadákově, kde neměl žádné vyhlídky na nic. Měl svoje stádo, krásné ovce. Jenže jednoho dne přišel soused se svými ovcemi, podvyživenými chudáky, a řekl, že ty tučné, hezké jsou jeho. Isom se trochu naštval a souseda zabil. Neodseděl si za vraždu moc, přece jen byl asi trochu v právu. Jenže tuhle vraždu viděl přímo jeho syn. Kriminální čin byl spouštěčem, který vedl k tomu, že rodina Rathova je spojena s krví. Krví, kterou prolévají většinou jiní, mnohdy nevinní a někdy i blízcí.
I když začínáme v minulosti a do té se ještě vracíme různými prostřihy, ve skutečnosti sledujeme příběh mužů, kteří jsou současnou generací rodiny Rathů. A jak se ukazuje, i je rodinné prokletí poznamenalo, ať už ve smyslu, že to jsou vraždící šílenci, anebo naopak zbabělí sralbotkové. Chvíli vám ale bude trvat, než si vlastně uvědomíte, o čem tenhle příběh je. Zase tak jednoduché to není, i když si v konečném důsledku uvědomíte, že to zase tak moc komplikované není. Jason Aaron vás ale vede takovým způsobem, abyste si mysleli, že příběh komiksu "Muži hněvu" je o něco větší, než jaký ve skutečnosti je. Právě v tomhle vidím jeho největší doménu - je prostě dobrým scenáristou, který i jednoduchý příběh dovede podat tak, že vás to chytne.
I když "Muže hněvu" dočtete relativně rychle a dojmy z nich mohou stejně rychle vyprchat, je tu prvek, který rozhodně stojí za to, abyste se ke komiksu sem tam vrátili. Kromě toho, že to je povedená struktura příběhu, je to i kresba. Ron Garney se u nás předvedl zatím jen v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 3: Wolverine", kterou já osobně nemám, tak nemohu soudit. Mimochodem také spolupráce s Aaronem. Ron Garney má rád černou, má rád silnější linky i větší černé plochy, ale libuje si i v postavách a prostředí. Jeden kostel nakreslil tak, že jsem zíral, ale stejně tak skvěle zvládá vyjádřit to, co postavy cítí. Jeho kresba dává komiksu život a umocňuje scény, které Aaron vymyslel, a to mnohdy i tím, že je neprezentuje přímo, ale tím, že určitý záběr vynechá.
Kniha "Muži hněvu" je komiks, který je dobrý. Pokud máte rádi násilí v příbězích, budete ho považovat za možná ještě lepší, než jakým ve skutečnosti je. Já osobně na něm oceňuji postavy, které nejsou ani zdaleka prvoplánově hrdinské, naopak jsou to všechno lidé, na kterých vám bude něco vadit. Snad právě proto vypadají celkem skutečně, i když se chovají jako postavy z brakové literatury. Tím myslím hlavně "hrdinu" tohoto příběhu, který vlastně všechno vypráví. Nenávist komiksem hodně prostupuje, ale přitom máte pocit, že tam patří, že tam musí být a že tam někde na konci možná je i východisko. Divné, ale je tam. Ne pro všechny, ale tak nějak obecně, malá naděje. Jason Aaron je dobrý scénárista a i z malého příběhu udělal něco, co dovede zaujmout.
Žádné komentáře:
Okomentovat