Konečně jsme se zase někam posunuli, i když hovořit v případě série "Gantz" o nějakém velkém posunu, je přece jen trochu zbytečné, protože ono se nikdy nebude jednat o posun velký, ale spíše takový, abychom neměli pocit, že úplně stojíme na místě. A tentokrát na místě nestojíme. Rozloučili jsme se s postavami, hlavně s Keiem ve chvíli, kdy se snažil zachránit svou přítelkyni před šíleným atentátníkem. Černochem, který si usmyslel, že rozstřílí co nejvíce lidí v městské částí Šindžuku. Prostě si jde ulicí a střílí všechno a všechny, kteří se mu postaví do cesty. Masakr byl největší součástí
předchozí knihy, a tak sledujeme jeho následky a jeho vrchol, kterým je konfrontace mezi Keiem a útočníkem, jenž vůbec není černochem, což ale dobře víme.
Smyslem celého masakru bylo setkání Keie s vrahem, který je Keiovým dobrým známým. Je to Izuma, jenž se snaží o jedno jediné - chce se vrátit do Gantzu, chce být zpátky a vzpomenout si na všechno, co bylo součástí jeho minulosti a na co podle všeho zapomněl. A tak dochází na souboj mezi Keiem a Izumou, souboj, který je téměř westernový a rozhodně nevyrovnaný. Vede to ale ke kýženému výsledku, protože Izuma se skutečně vrazí ke Gantzovi, do pokoje, kde čeká černá koule a nejspíš jedno další dobrodružství, respektive snaha někoho sejmout a nezemřít u toho krvavou smrtí. Kei má akorát menší problém s tím, že také on má být další součástí Gantz souboje, což nechtěl, a rozhodně ne ve chvíli, kdy shodou okolností bude bez kombinézy a k ruce tak bude mít jen zbraně a štěstí.
Příběh se nám rozvíjí a je obohacen o velké množství postav, jejichž hlavním smyslem je, že budou muset umřít. Sice to vypadá, že další mimozemský protivník nebude nic extra, ale takové podobné už jsme tu měli. Tentokrát je to vidlák, který mluví s moravským přízvukem, alespoň v tom českém vydání. Ještě k tomu, že je to postavička pěkně otravná, má kolem sebe celkem velké množství oživlých dinosaurů. Ano, ani tentokrát nebudou protivníci nijak slabí a je na jednotlivých postavách, jak se k problému postaví. Některé čeká rychlý konec, některé si užijeme více, a to i ve třinácté knize, protože ve dvanácté máte pocit, že to teprve začalo. A také máte pocit, že nic pořádně neskončilo. Tohle je škoda, protože jsme se ocitli už v trochu jiném příběhu, a přitom nebudete mít dojem, že se ten předchozí pořádně uzavřel. Spojovacím prvkem tak zůstává jenom Kei.
Kei už není dostatečně silným spojovacím prvkem, protože děj se až moc tříští, skáče se příliš kupředu bez toho, aby zde bylo vysvětlení toho, co se stalo i děje. Začínám mít pocit, že se pořádně celá mytologie nevysvětlí a s třicátým sedmým dílem prostě příběh skočí a bude hotovo. Doufám, že se mýlím, protože mě tahle série pořád baví, i když už mi přijde, že to je jen natahování toho, aniž by bylo čtenáři cokoli naznačeno nebo vysvětleno. Tohle je něco, co se mi moc nelíbí a já bych raději něco vysvětlujícího, nějaké náznaky toho, jestli to celé má smysl, nebo ne. I tak se dál budu těšit na další díl, ale nemyslím si, že by mě "Gantz" ještě dovedl nadchnout tolik jako jeho první díly. Uvidíme. A doufám, že se vysvětlí, co je sakra s tou pandou!
Žádné komentáře:
Okomentovat