#1209: Královna kurev - 85 %

Královna kurev

Vydalo vlastním nákladem v roce 2016. Vydání má 16 stran a prodává se v plné ceně za 220 Kč.

Scénář: Andrea Tanaki Fejtková

Kresba: Andrea Tanaki Fejtková

Andrea Tanaki Fejtková není zatím příliš známá komiksová autorka, ale očividně je to celkem zdatná ilustrátorka, která navíc má co sdělit a tohle je schopna sdělit cestou, která je zajímavá, ale navíc přenese ty správné emoce i na čtenáře. Andrea komiks "Královna kurev" vytvořila jako školní práci, ale nakonec se rozhodla, že by bylo fajn tuhle práci přenést dál, mimo hranice školy, aby se i další lidé mohli pokochat tím, co vytvořila. Důvodem k tomu, aby se komiks vydal v tištěné podobě a ve větším nákladu byla i skutečnost, že o něj projevilo zájem větší množství osob. Když jsem pak zjistil, že je komiks k dostání, řekl jsem si, že by bylo fajn zase poznat novou tvář a její myšlenky.

Komiks si přímo od autorky můžete zakoupit na serveru fler.cz, kde naleznete i nějaké další její ilustrace a další práce. Andrea má pak i vlastní internetové stránky http://www.tanaki.cz/, kde se toho o ní dovíte ještě víc. Rozhodně je to tvůrčí žena, která se snaží přicházet s něčím novým, zajímavým, což se na komiksu "Královna kurev" také projevuje. Nenechte se rozhodně odradit názvem, to by bylo moc jednoduché, protože obsah, i když je krátký a komiks je na dvanácti stránkách, má co sdělit, navíc to dělá formou, která je velmi specifická, a to nejen svou kresbou, ale i samotným stylem vyprávění.

Nacházíme se v roce 2074, který se vyznačuje tím, že lidé věří v jediného boha - v peníze. Takhle začíná - jednou textovou stránkou - komiks "Královna kurev", který je Andreou popisovaný jako cyberpunk, což mu sedí. Je to sci-fi, kde je naše společnost přetvořena v něco, co není tak daleko od současného stavu. Rozdílem tkví hlavně v tom, že mezi lidmi chodí tzv. vylepšené děti, které byly určitou dobu módou, ale nakonec se jako všechno stali přežitkem a v podstatě nenáviděnou menšinou. Zajímavé je, že k přetvoření se nejlépe hodila DNA koček, psů, prasat a zajíců. A tak se na scénu dostávají hlavní postavy.

Hned na začátku jsme svědky toho, jak je vylovena mrtvola přeměněné ženy. Je to Fifi. O jejím úmrtí se postupně dovídají i její dávní známí a milenci. Nejprve je to Bob, který vzpomíná na poslední setkání, následně Myšpulín, který byl tím, kdo ji přeměnil ještě více a vložil do Fifi speciální implantáty. Tím posledním je Pinďa, muž ze zaječími geny, který má své vlastní problémy. A nakonec se i čtenář dovídá, co bylo příčinou Fifina úmrtí. Ano, chápete správně, tohle je komiks, který se inspiroval známými postavami a přeměnil je v něco dokonale jiného. Dětské postavičky se stávají spodinou společnosti, tvory, kteří mají stejné potřeby jako my ostatní, žijí si ve svých podivných světech a snaží se přežít další den.

Andrea ale vůbec nedělá to, že by postavičky ničila, vytváří si svoje vlastní, vytváří si svůj vlastní depresivní svět s depresivním příběhem, který na vás padá s velkou tíží, a to ne proto, že jsou vám postavičky známé z všeho dětství, i když i to je důvod, ale protože jsou předvedeny v příběhu, který je sice sci-fi, ale přesto má až příliš silné ozvuky naší současné reality. Andrea je velmi sociálně-kritická a její sociální kritika je funkční. Nestřílí pouze do nižších vrstev, ale naopak střílí i do těch vyšších a do toho, co se světem dělají. Na třinácti stránkách (i s úvodním textem) tak dokázala vytvořit komplexní svět a v něm silný příběh, který vám s poslední stránkou dá to správně depresivní K.O.

Samostatnou kapitolou je pak kresba/malba. Andrea je neskutečně sebejistá v tom, jak používá barvy, případně je nepoužívá. Máte panel, kde je barvy minimum, následně panel, kde je použita v podstatě jen jedna barva spolu s černou a náhle se objevuje panel až překvapivě barevný. Všechny tyhle způsoby nejen dokreslují, ale rovnou vytvářejí emoce toho, co se děje na daném panelu, co postavy provádějí. Například panel Fifi s Myšpulínem je doslova geniální, krásná ukázka toho, jak může vypadat skvěle zachycená erotická scéna, která je vulgární, ale přesto uhrančivá. A takových panelů je více. Andrea používá pozadí, detaily, jindy je naprosto záměrně vynechá - díky tomu skvěle rezonuje poslední stránka. Panely nejsou pravidelné, místy je od nich úplně upuštěno. Tohle je dílo někoho, od koho chcete vidět víc. Doufám, že se Andree bude dařit a vydá něco nového, protože toho od ní chci číst více.