"Usagi Yojimbo 12: Ostří trav" je kniha, která v sérii trochu vyniká. Není to jen proto, že je trochu silnější než některé díly, ale primárně je to proto, že je to jeden delší příběh, v podstatě grafický román, který byl původně vydán na pokračování. Téhle románové poloze je pak přizpůsobeno i vyprávění a jeho styl, čímž Stan Sakai jen dokazuje, že se vůbec ničeho nebojí a že je schopen vyprávět jak krátké příběhy, tak i delší příběhy, protože vždy zvolí takovou formu, aby to komiksu co nejvíce prospělo. V případě knihy "Usagi Yojimbo 12: Ostří trav" se to podařilo a vy již od začátku tušíte, že tohle nebude jen tak nějaký obyčejný příběh, ale že to bude něco většího, co zásadně promluví nejen do života ušatého samuraje, ale i do života ostatních postav.
Úvod je zajímavý v tom, že je zde zkráceně prezentována historie, ať už částečně skutečná, anebo čistě mytologická. Tento úvod je zde proto, aby čtenář pochopil, že před ním stojí mytologický příběh, který je dán předmětem z názvu knihy, zbraní, která by měla být schopna sjednotit císařství. Již z tohoto úvodu na vás padá pocit, že budete sledovat dobrý příběh, legendu, ale ve chvíli, kdy se rozjede na plno, kdy už jsme zase u Usagiho a sledujeme jeho příběh, chápeme, že to tak skutečně je a že ten úvod sloužil jen k tomu, aby si Stan Sakai připravil půdu pro výborný příběh, jež by sám mohl být samurajskou legendou.
Když se v příběhu budete trochu hrabat, tak budete mít pocit, že tam důležitou roli hraje náhoda - některé postavy jsou na správném místě ve správný čas, anebo naopak na nesprávném mstě v nesprávný čas - ale tohle není prvek, proč by měl být děj zásadně kritizován. Usagiho svět má svoje postavy, a tak se očekává, že jednotlivé příběhy budou s těmito postavami. I v rámci tak velké legendy se tak daří propojit jednotlivé osudy uvěřitelně, aniž byste měli pocit, že je to konstruované. Tohle je prostě vypravěčský dar, který Stan umí využít naplno. Prezentuje ho v příběhu legendárního meče, který se má stát politickou zbraní ke znovusjednocení, respektive nastolení vlády určité skupiny intrikánů. Právě tenhle meč se čirou náhodou - anebo jednáním bohů - dostane do rukou Usagiho Yojimba.
I když se jedná o román, který vypráví příběh meče Ostří trav, Stan Sakai ani na chvíli nepoleví z toho, co vyprávěl doposud. Uvědomuje si, že je zde mnoho nevyřčeného, že je zde mnoho, co ještě postavy musejí vykonat, co se musí uzavřít, a tak i v rámci tohoto příběhu dochází k tomu, že se vrací Jei, že se dále vyvíjí jeho příběh. Není opomenuta Tomoe, dojde na setkání s lordem Noriyukim, jednoduše se neodehrává jeden příběh, ale děj má skutečně strukturu románu, kdy se jednotlivé epizody prolínají právě nití okolo meče Ostří trav. Je to heroické, je to emotivní, je to silné a ano, je to místy i patetické, ale jen v takové dávce, která je pořád snesitelná. Tedy v dávce velmi malé, která navíc v tomhle podání prostě sedí.
Hodnotit knihu "Usagi Yojimbo 12: Ostří trav" nebo vlastně jakoukoli knihu ze série "Usagi Yojimbo" je celkem těžké. Člověk chce zůstat objektivní, ale přitom má pocit, jako kdyby s každou knihou jen četl jeden velký příběh, který je celkově vyprávěn tak skvěle, že jsou zde jen velmi malé výkyvy kvality, kdy to, že vás příběh nebaví, nebo vás tolik nedostane, je dáno spíše tím, že máte nějaké zvláštní osobní rozpoložení. Stan Sakai má pořád co vyprávět a je pořád dobrý, navíc velkou výhodou této knihy je skutečnost, že se dá číst relativně samostatně, i když znalost celé série vám dovede si užít příběh naplno.
Žádné komentáře:
Okomentovat