Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2010. Komiks původně vychází jako "Dragonero" od roku 2007. České vydání má 296 stran a prodává se v plné ceně za 329 Kč.
Co by ještě mohl přinést fantasy komiks nového? Tak jestli půjdete to komiksu "Dragonero" s touto otázkou, budete nutně zklamáni. Není správné se ptát, co by měl takový komiks přinést nového, ale je vhodné se ptát, jestli mě takový komiks bude bavit. Když jsem knihu, která už mi tu nějaký ten pátek ležela, konečně otevřel, neměl jsem žádná očekávání. Neměl jsem je ani po několika stránkách čtení. Tohle je na první pohled klasické fantasy. Představí se nějaký strašně rozsáhlý svět, kde je spousta ras, které mají nějaké vztahy, do toho temná mytologie. Již od začátku je vám jasné, že vás čeká výprava, která bude mít nějaké vyvrcholení.
V tomhle směru je komiks "Dragonero" naprosto fádní a nepřináší nic nového. Jenže hraje s kartami, které jsou prostě zábavné. A o tohle šlo při jeho vytváření především. Čtenář, který bude komiks číst, ať už na pokračování, anebo v sebraných vydáních, by se měl bavit. A to se dle mého podařilo, protože jsou zde postavy, s kterými chcete celý ten fantasy quest procházet a chcete s nimi zjistit, jak jejich cesta, alespoň ta, která nám je předložena, dopadla. Série vychází od roku 2007 a už čítá celkem 28 alb, což je přece jen pořádná sbírka. K nám se dostává tenhle jeden uzavřený příběh, který ukazuje, že v Itálii vznikají zajímavé věci, jež jsou sice mainstreamové, ale v tomto případě nikoli špatné.
První kapitoly slouží k tomu, abychom se seznámili s klasickou fantasy cháskou, která se má vydat na onen quest. Je to čaroděj Alben, technokratka Myrva, její bratr, drakobijec Ian, jeho společník zlobr Gmor a také Albenova nová ochránkyně, jeptiška Ecuba. Tihle mají společně celkem jednoduchý úkol. Zjistit, kdo stojí za tím, že v dračí zemi se řítí všechny obelisky vzniklé z dračí krve, obelisky, které měly uchovat démony navždy uvězněné. Děj se celkem hezky rozvíjí, jsou zde odbočky, skupina se rozděluje, aby se nakonec spojila ke společnému dílu a ve vrcholu celé knihy porazila velké zlo. Tady nastává trochu menší problém.
Cesta je něco, co tvůrcům rozhodně jde. Jednotlivé epizody jsou zábavné, akční a vy čekáte, že se spojí v něco, co je tím cílem, kam vás měl příběh zavést. Jenže jak dojde na rozuzlení, máte skoro pocit, že Enoch a Vietti si se scénářem pořádně nevěděli rady a neměli jasno v tom, jak příběh vést tak, abyste skutečně cítili nějakou gradaci a nespokojili se s tím, že se najednou všechno vyřeší na dvou třech panelech. Jenže přesně tohle se stalo. Najednou je konec a vy nemáte pocit, že tohle bylo to velké finále, které jste očekávali. Je to až příliš rychlé. Není to navíc jen problém finále celé knihy, ale i dílčích částí.
Co mě ovšem bavilo a za co jsem rád, to je černobílá kresba, která mi k těmhle fantasy prostě sedí. Snad je to vliv "Kůstka", ale "Dragonero" mi v Matteoniho kresbě prostě sedlo a barvy by mi přišly skoro navíc. Takže jsem si užíval ty tenké linky, ty klasicky drsné postavy a ten marketingový kalkul, kdy ani tak nejde o to vymyslet něco originálního, ale prostě vytvořit něco, co bude čtenáře bavit. A to se povedlo. Nečekejte originální svět, nečekejte inovativní přístup k fantasy žánru, ale spokojte se s tím, že budete číst něco, co je čistá zábava, bez nějakých velkých nároků na přemýšlení. V tomhle případě mi to naprosto stačilo a jsem spokojený.
Žádné komentáře:
Okomentovat