Nakladatelství Argo přišlo se zajímavou novinkou, která se přece jen tak často nevidí. Její první zvláštností je skutečnost, že se jedná o finský komiks. Přece jen, kolik přeloženého finského komiksu na trhu máme? Nechci se v tomhle ohledu plést, když tak mě klidně opravte, ale pomineme-li nějaké představení finských autorů v různých magazínech, tak samostatnou knihu Finové na českém trhu a česky nemají. Jestli se ale pletu, dejte vědět, v tomhle ohledu si stoprocentně jistý nejsem, ale nic jiného kromě "Sojčáka" se mi najít nepodařilo.
Trochu zavádějící je informace na zadních deskách knihy. "Jak Disney potkal Kafku." Ti dva se potkat ve skutečnosti mohli, ale jen proto, že se jejich životy časově prolínají asi po dvacet let. Samozřejmě, že v případě knihy "Sojčák" je to tak trochu marketingový tah, který se nám snaží ukázat, že i kresba, kde jsou zvířátka, může být kresbou pro dospělé. To přirovnání k Disneymu bych ale viděl především v tom, že filmy studia Disney se vždy snaží vyprávět nějaký příběh, i když je ten příběh jednoduchý. A to dělá i dvojice Lauri a Jaako Ahonenovi. Vyprávějí příběh. A činí tak s láskou k animaci, protože na většině komiksu je vidět, že k animovanému filmu nemají daleko a nechávají raději vyprávět sekvence než text.
Tady se dostáváme k určitému aspektu komiksu, který by mohl některé odradit. Pokud komiksy jen čtete, tak tenhle budete mít přečtený skutečně rychle. Proto doporučuji komiksy skutečně jen nečíst, ale sledovat ilustrace, pozorovat to, co se na nich děje, protože třeba v případě komiksu "Sojčák" je to důležité, a to nejenom proto, že pokud budete číst, tak vám dílo rychle uteče, ale také proto, že kresba je tím, co vytváří v "Sojčákovi" onu temnou atmosféru, která by se klidně dala nazvat i hororovou, ač žánrově by komiks asi nejlépe seděl do ranku psychologického dramatu. A je to skutečně osobní psychologické drama o jednom sojčákovi. Toho kafkovského tam pak opravdu moc není...
Kresba je to, co dělá z komiksu "Sojčák" něco mimořádnějšího. Příběh je bohužel v konečném součtu celkem jednoduchý a na to, jak skvěle je místy laděna atmosféra a jak skvěle graduje, se nakonec čtenáři nedostává to, co by očekával, v co doufal. Není tady něco, co by mu skutečně dovedlo zamotat hlavu. Asi jsem myslel, že na konci najdu nějakou obrovskou pravdu, nějaké velké odhalení, ale děj se odebral směrem, který nakonec trochu narušil krásně hororovou atmosféru, a zůstal spíš jen u toho osobního šílenství, které je ale skvěle vyobrazeno na třech dvoustránkách, kde sledujeme proměnu dveří. Na první pohled nic geniálního, ale jakmile je to v souvislosti s předchozím dějem, přece jen to funguje dobře.
 |
| Bratři Jaako a Lauri Ahonenové |
Nejlepší na komiksu je ale skutečně jeho kresba, která by, pokud by se jí dal trochu dětštější odstín, mohla fungovat jako kresba pro děti v nějakých dětských pořadech. Jenže Ahonenové se rozhodli, že právě tuhle na první pohled líbivou kresbu použijí pro vytvoření příběhu, který je spíše hororový a rozhodně není vhodný pro děti, protože i scéna s pavoukem, ač není nijak příšerná ve svém důsledku, je děsivá v tom, jak je krásně a nepříjemně nakreslena. "Sojčák" je zajímavou ukázkou trochu jiného komiksu, je to depresivní cesta a v tomhle směru jsou zvířecí, respektive ptačí postavičky jen umocněním tíživé atmosféry, která na vás dopadne.
Žádné komentáře:
Okomentovat