Konečně jsme se dostali k příběhu, na který jsme čekali dvě předchozí knihy. Kniha
"Usagi Yojimbo 12: Ostří trav" nám představila meč Ostří trav, který by mohl znamenat, že se naprosto změní rozložení sil v Japonsku. Ten, kdo by jím vládl, by mohl vládnout i celé zemi. A tak ještě v této knize došlo k vymyšlení toho, jak s mečem naložit. Následující kniha "
Usagi Yojimbo 13: Šedé stíny" pak představovala Usagiho průzkumnou cestu, kdy měl zjistit, jestli přesun legendárního meče do chrámu Atsuta bude bez problémů. Kniha "
Usagi Yojimbo 14: Maska démona" pak byla v podstatě návratem Usagiho z této cesty a opětovným shledáním s Genem a Sanshobem, s nimiž měl cestu s mečem provést. V "Usagi Yojimbo 15: Ostří trav II - Pouť do svatyně Atsuta" pak konečně došlo na to, že se Ostří trav přesunulo tam, kam se přesunout mělo. Anebo to není tak jednoduché?
Již v knize "
Usagi Yojimbo 14: Maska démona" jsme zjistili, že o Ostří trav se ví a že zde jsou skupiny, které budou mít snahu o to získat legendární meč k tomu, aby sobě anebo někomu jinému pomohli dostat se ke skutečné moci. Jak zjišťujeme hned na začátku knihy, jsou to Neko ninjové a Komori ninjové, kteří se snaží o získání meče. Ale každý má trochu jiné cíle. Komori ninjové, tedy netopýří ninjové, jejichž zástupce je i na parádní obálce, chtějí meč pro lorda Hikijiho. Neko ninjové jsou na tom trochu problematicky. Jejích vůdkyně Chizu možná nemá až tak temné úmysly, jaké by si přál její zástupce, a tak se jejich cesty mnohdy rozcházejí. Následky toho pocítíme právě v této knize, v níž se uzavřou i další příběhy, které byly vyprávěny předchozími knihami. Hlavně příběh Saru dojde svého konce.
Přiznám se, že jsem asi čekal, že tohle finále bude o něco epičtější, ale to je hlavně proto, že když jde o nějaké legendární předměty, tak nějak doufám, že zde budou obrovské souboje s těmito předměty a že se jich chopí sama hlavní postava. Stan Sakai je v tomhle ale trochu jiný, zaměřuje se spíše na to, jaké by byly následky něčeho takového, a než aby se pouštěl do něčeho, co by se mohlo docela zvrtnout, alespoň v rámci jeho série a toho, jak je doposud vedena, pustil se do příběhu, který je spíše filosofující, přemýšlivý a samozřejmě také emotivní. Díky tomu, že se zde vracejí některé postavy z minulosti, postavy, které známe, ale i ty, které tolik neznáme, jsou zde silné scény, které jen ukazují na to, jaké je odhodlání některých osob, ať už v dobrém, anebo špatném slova smyslu.
Kniha "Usagi Yojimbo 15: Ostří trav II - Pouť do svatyně Atsuta" je uzavřením jednoho většího příběhu a je jen na Stanovi, jakým směrem se vydá dál. Jsem si jistý, že to bude směr dobrý, už jen proto, že jsem tu mohl recenzovat novější knihy, jež rozhodně ukazují, že je pořád dobrý, že má pořád co říct. A je to skoro k neuvěření, že jeho postava může dál postupovat, může pořád bavit a hlavně nikdy nenudí. Co je ještě neuvěřitelnější, to je kvalita jednotlivých příběhů, která není klesající. Jestli v hodnocení trochu kolísám já, jsou to spíše osobní pocity, které z dané knihy mám. Kniha "Usagi Yojimbo 15: Ostří trav II - Pouť do svatyně Atsuta " vás ale samozřejmě neurazí, nadchne vás, protože tohle je pořád jeden z těch velkých příběhů, který je o celkem obyčejných lidech. Není to o císařích, o lordech, ale jen o těch, co za ně nebo proti nim bojují.
Na Usagim je krásné i to srovnání kreslířské techniky a detailů prvních dílů a těch současných. Krásný příklad jsou Komori Ninjové na nichž je to vidět asi nejvíc.
OdpovědětVymazatKdyž si člověk vezme všechny díly série, kde se vyskytují a rozloží si je v čase, jsou sice vždycky perfektně nakreslení, v plynulém pohybu a uvěřitelných pozicích, ale míra detailů je časem mění z roztomilých plyšáků v noční můry ze snů H.R.Gigera (vím, klišé jak sviň)
Ta hororovost v kresbě patrná je, i na tom je krásně vidět, jak Stan zvládá žánry nejen příběhově, ale i kresbou.
Vymazat