Kniha "Usagi Yojimbo 17: Souboj v Kitanoji" obsahuje celkem sedm povídek a překvapivě titulní "Souboj v Kitanoji" není tou nejdelší, i když je pravda, že její provázanost s příběhem "Vrány" je poměrně zásadní. Z předchozí knihy
"Usagi Yojimbo 16: Bezměsíčná noc" a také z dalších knih, které této předcházely, dobře víme, že Usagi směřuje do Kitanoji, kde má dojít k souboji jeho starého mistra Katsuichiho s vyzyvatelem, který se jmenuje Nakamura Koji. Právě tento souboj je středobodem celé knihy, ale jak už to tak bývá, když Usagi někam míří, většinou ho na cestě potká něco nebo někdo, kvůli čemu stojí za to se zastavit a trochu sejít z cesty, nebo věnovat několik dní tomu, aby se vše vyřešilo, jak by mělo. A tak i cestou do Kitanoji Usagi - a s ním i čtenář - nemá nouzi o nějaké to pořádné vzrušení.
"Vendeta" je příběh, který cestu do Kitanoji otevírá a je to příběh, kde je Usagi spíše vedlejší postavou. Setkává se s Koyamou, což je samuraj, který je na křížové výpravě. Jeho otec, také samuraj, byl zavražděn podlými vrahy. Syn přísahal pomstu, ale nikoli vendetu v mafiánském smyslu, ale pomstu pěkně s posvěcením samotného šóguna. Dokonce má i dokumenty na to, že může vendetu na vrazích svého otce vykonat. Do děje nám tak vstupuje postava, s kterou se ještě můžeme setkat, ale také další podoba samurajské cti, nad kterou je možné vrtět hlavou, anebo se jen uklonit. Ta pravidla jsou zvláštní, ale mají smysl. A Stan je předvádí v povedeném příběhu. Za ním následuje "Návrat kozla samotáře a dítěte", což je název, který mluví sám za sebe. Není to velký příběh, ale Stanovi se povedlo vrátit postavy způsobem, kdy na vás padne příjemná nostalgie, a vy doufáte, že to setkání nebylo poslední. Krátké putování Usagiho a Gorogora je úsměvné, i když s nádechem tesknějšího podtónu.
"Obrazy zimního dne" jsou úchvatným příběhem, který mě naprosto uzemnil. Tohle je příběh o laskavosti, která se nevyvine tak, jak si Usagi myslel. Následoval svou válečnickou čest, ale nakonec nic nedopadlo tak, jak mělo. Asi budete tušit, jak to dopadne, ale v tomhle případě to vůbec nevadí, protože gradace, kterou Stan prezentuje, je nepříjemná, budete se možná i ošívat, protože nebudete chtít, aby to tak skončilo. Ale osud je nevyhnutelný. Velmi povedené, a to včetně finále. Už je ale na čase, abychom se posunuli v hlavním příběhu a konečně se více přiblížili Kitanoji. Jak název příběhu napovídá, "Koji" bude povídka, kde se Usagi setkává s Nakamurou Kojim, vyzyvatelem svého mistra. Jejich setkání není nepřátelské, o to více se musí spojit, když zjistí, že místní mají strach a nechtějí někoho, jako je Koji, mít ve svém okolí. Aneb jak to dopadne, když má člověk předsudky. Fajn příběh, ale vy čekáte na něco jiného.
A to přichází s příběhem "Vrány". Tohle je taková variace na téma "Sedmi statečných", kdy se musí spojit skupina samurajů k tomu, aby zachránila jednu vesnici před hladovými nájezdníky. Ale ještě důležitější je, kdo vlastně bude tvořit skupinu obránců. Kromě vesničanů jsou to Usagi, Koji, ale také Katsuichi se svými dvěma učni, Jotarem a Shunjim. Setkání dvou duelistů ještě před tím, než má dojít k samotnému souboji v Kitanoji, je zajímavým. Mezi nimi není nepřátelství, ale souboj stejně musejí podstoupit, protože jde o čest. Když je však vidíte společně bojovat, uvědomíte si, že by byli skvělými přáteli. Jenže Koji chce bojovat s těmi nejlepšími a podle všeho není moc lepších než Katsuichi. A tak musí dojít na "Souboj v Kitanoji" a konečně nastane i rozuzlení toho, kdo vlastně vyhraje. Stan Sakai naprosto skvěle, až ve stylu Sergia Leoneho, natahuje souboj, respektive jeho vyústění. A když dojde na rozuzlení, jen pokývnete hlavou, protože tak to mělo být.
Na závěr vás čeká skvělý malý příběh s názvem "Lekce slušného chování", jenž je takovou příjemnou třešinkou na závěr, kdy Stan Sakai dovede naprosto neskutečně zvolnit tempo a krátkým osmistránkovým příběhem vám ukázat, jak by svět také mohl fungovat, ale nikdy fungovat nebude. "Usagi Yojimbo 17: Souboj v Kitanoji" je dílem mistra, který už má za sebou tolik příběhů, že by se mohl jevit vyčerpaným, ale on se místo toho pořád a pořád zlepšuje, jako kdyby si každou laťku nastavil nízko, ale vy přitom víte, že jeho mistrovství by dosáhlo jen málo autorů. Jedna malá kniha ve vás dovede vzbudit tolik emocí, což se nemusí povést ani dlouhému románu. Stan Sakai mě zase přesvědčil o tom, že se vyplatilo čekat. "Usagi Yojimbo 17: Souboj v Kitanoji" rozhodně patří k nejlepším dílům, i když v sérii "Usagi Yojimbo" je takových stoprocentních více. Ač je to neuvěřitelné, Stan je prostě tak dobrý.
Žádné komentáře:
Okomentovat