Když jsem poprvé četl knihu "Calvin a Hobbes 1", což bylo někdy v roce jejího českého vydání, tedy v roce 2009, měl jsem pocit, jako kdybych objevil něco neuvěřitelného. Jako kdyby mi nějaký tvůrce viděl přímo do duše a prezentoval takovou sérii stripů, která mi dokonale sedne. A přitom se jednalo jen o jednoho kluka a jeho tygra. Ono samo tohle vzbuzuje otázku, kde ten malý kluk vzal tygra, ale to není tak zásadní (navíc je to odhaleno prvním stripem). Důležité je to, jak je všechno podáno, jak jsou postavy prezentovány, jak zde funguje fantazie a co všechno se ve stripech odehrává. Vzhledem k tomu, že psát recenze na stripové knížky není jednoduché, budu se snažit v každé recenzi na "Calvina a Hobbese" psát o tom, co mě zaujalo, případně o něčem, co se k sérii váže. Rád bych totiž prezentoval každou knihu zvlášť, protože tohle je série, která si prostor zaslouží.
Bill Watterson je zajímavý patron, ale autorovi samotnému se budu věnovat v některém z dalších článků. Calvina, onoho malého chlapce, nám představuje už na začátku knihy, stejně jako jeho tygra, Hobbese, kterého Calvin v prvním stripu chytí. Lapí ho na sendvič s tuňákem, protože na co jiného tygra chytat, že jo? Už tímhle Bill Watterson nastavuje určitou laťku toho, jak se bude v jednotlivých stripech používat fantazie, ale teprve s dalším čtením doceníte to, co Watterson dokázal. Nejen tím, že jsou zde stripy, kdy se Calvin stává statečným kosmonautem Sekáčem, který musí bojovat s mimozemskými příšerami, ale třeba i v tom, jak se Bill dokázal vžít do dítěte a prezentuje svět z jeho perspektivy, kterou naprosto jedinečně dává do kontrastu s myšlenkami dospělých. Nejde jen o to, že je Calvin konfrontován se svými rodiči, ale on sem tam pronese i nějakou myšlenku velikánů filosofie. Ano, tohle dělá kluk, který chce koukat v televizi na "Útok kanibalek z gymplu".
Na knize "Calvin a Hobbes 1" je krásné to, že ta hranice mezi realitou a fantazií je strašně tenká. Dospělí vidí Hobbese jako obyčejného plyšového tygra, ale pro Calvina je Hobbes normálním mluvícím, pohybujícím se tygrem. Calvin ho nevidí jen jako hračku. Nikdy. V tom je nádhera představivosti, která je v dětském věku ještě silnější než později. Asi opravdu něco ztrácíme z nevinnosti s tím, jak dospíváme. Ale Bill Watterson tuhle nevinnost, tuhle hravost dovede prezentovat, a to i přesto, že Calvin je někdy pěkný hajzl a v některých scénách ho dovede zachytit jako dětské monstrum. Strip, v němž má Calvin poprvé dostat kapesné je v tomhle směru skvělým příkladem. Přikládám na následujícím obrázku v jeho originální anglické podobě.
Když se začtete do knihy "Calvin a Hobbes 1", dýchne na vás něco příjemného, něco, co vás přenese zpátky do dětských let, anebo se přesunete do místa, kde je všechno v pořádku, kde nejsou problémy, kde je všechno podáno s nadsázkou a nic není špatně, ani to, že jeden kluk je skutečně nesnesitelný. Jenže on je tak nesnesitelný, až je prostě kouzelný, stejně jako jeho rodiče, kteří se snaží vypořádat s tím, že mají dítě, které není snadné zvládnout a na nějž si troufne jen jedna jediná holka na hlídání. Rosalyn je nebezpečná a Calvin to ví. Stejně jako ví, že s holkami si nesmí nic začínat. Jeho vztah se Susie je přesně takový, jaký malí kluci mají k děvčatům. Holky se jim líbí, ale nahlas by to nikdy neřekli. Návrat k tomuto stripu je pro mě návratem k něčemu nádhernému, co mě vždy dovede potěšit. A nejinak to bude s dalšími díly.
calvin a hobbes sú aj moji favoriti, ale po zvyknutí si na slovenský preklad(vychádzajú stripy každý deň v denníku SME) váham s kúpou
OdpovědětVymazatnavyše v sme vychádzal každú sobotu strip farebný a tá farba mu svedčí
mimochodom, neviete o tom či vyšli booky aj vo farbe (v AJ)?
Původně vycházely barevně jenom nedělní stripy, ty delší, ostatní byly černobílé, ale jestli pak vyšlo nějaké vydání, které by bylo barvené, to nevím
Vymazatpokiaľ viem, u nás nie (SK, CZ...), a je to veľká škoda... CaH sú najviac :-)
OdpovědětVymazat